Fenomén Underground na ČT art - Od mániček k muslimským šátkům

Blíží se výročí revoluce, proto dnes volně navážu na předcházející článek.

Prázdný Fenomén Underground

Bohaté inspirace se mi dostalo v pátečním dílu dokumentárního seriálu Fenomén Underground na ČT art.

Nemá smysl tento čerstvý veřejnoprávní počin dlouze recenzovat. Stačí napsat, že jde o 39 pokračování po necelé hodině.

Hudba byla zmapována vydařeným Bigbítem, o významných osobnostech vznikly samostatné dokumenty.

Už během pár desítek minut se ukazuje velkým hříchem tvůrců, že neoslovili v rámci práce na cyklu také mě. V osmdesátých letech jsem rozkopal kubánský pomeranč a (při jiné příležitosti) označil Husáka za blba.

Zkrátka není o čem točit. Není o kom točit.

Vidíme popis událostí a postaviček okresního významu srovnatelný se vzpomínáním starých bojovníků po putykách.

Máničky dříve a teď

Díl, který jsem shlédl, se týkal mániček. Komáři je (někdy více, jindy méně komicky) potírali.

Hluboce jsem se zamyslel. Kde jsou máničky teď? Kde jsou všichni, kdo se liší vzhledem od průměru?

V parlamentu je nenajdeme. Ani v bankách a pojišťovnách nedlí. Státní správou neprolézají. Firmám nevládnou. Sekretářky ani asistenty nedělají. Neučí.

Znám jednoho řidiče autobusu s dlouhým hárem. Za kasou v marketu a mezi dělníky se občas mihne zajímavý účes nebo třeba tetování.

Od maturantů výš nikde nikdo.

Je dnes počet lidí, kteří se chtějí lišit, nižší než dřív?

Proč?

Bojí se víc než máničky za komárů, a proto se raději přizpůsobí?

Zákaz šátků - Jsme, kde jsme byli

Bigotní společnost nám vyrůstá hezky zespoda od obyčejného slušného člověka.

Shora přicházejí úvahy o zákazu muslimských šátků.

Jakmile k němu dojde, definitivně se vracíme před rok 1989. Alespoň ohledně svobodné volby toho, co může mít kdo na hlavě. Pokračování pak na sebe jistě nenechá dlouho čekat.

Kam dál?
Egon Bondy: Hovno