Jak žít?

Nabízí se jednoduchá odpověď:

Ať si každý žije, jak chce!

Za minulého režimu se snažili řídit naše životy osvícení soudruzi. Za všechno špatné (od profesních neúspěchů po pokleslost masové kultury) mohli oni.

Vybojovali jsme si svobodu.

Už nám nikdo nic nepřikazuje. Nic nemusíme.

Prý.

Před revolucí jsme se propagandě smáli.

Dnes jsme jí vystaveni ve stonásobně větší míře. Různými komunikačními kanály do nás média cpou co kupovat, koho volit a jak žít.

Neuvědomujeme si to.

Pod pláštíkem údajné rozmanitosti je propagován životní styl, od něhož se lze odklonit bez represí ze strany státu.

Bohužel většinová společnost trestá možná ještě krutěji než komáři v osmdesátých letech.

Tzv. alternativcům (ať už si pod tím představíme cokoli) nehrozí vězení, systém je prostě a jednoduše nechá vyhladovět.

Mantinely naší svobody jsou velice úzké.

Ceny nezbytností (především náklady související s bydlením) dosahují extrémně vysoké úrovně. Abychom měli na zaplacení, produkujeme výrobky a poskytujeme služby, které nepotřebujeme. Pak si je navzájem od sebe kupujeme.

Kdybychom z toho aspoň měli radost.

Za úspěšné jsou považováni ti, kdo dosahují velikášských cílů. Že by se lidem lépe žilo bez mnohých z nich, o tom raději nepřemýšlíme.

Nemám žádný výjimečný talent. Nechci se chovat jako úplné prase.

Ráno do práce, večer z práce. To je moje svoboda. Pokud nějakou práci seženu.

Jak žít?

Tak, abych mohl kdykoli s čistým svědomím umřít. Přizpůsobit se a neškodit. Podporovat svobodu ostatních.

Související text:
Liberální demokracie - Ráj svobody nebo peklo relativizace?