Ukrajinu jsme prosrali, slavně zvítězíme nad ebolou a Islámským státem

Tak lze v kostce shrnout zpravodajství posledních týdnů.

Zprávy o postupu vládních jednotek a porážkách ukrajinských separatistů vystřídaly obličeje světových vůdců, kteří proklatě vážně přijímají opatření proti ebole a islámským radikálům.

Zatímco na východ od Slovenska je dobojováno.

O vítězi není pochyb. Probíhají jednání, jejichž výsledkem bude taková či onaká odluka části Ukrajiny.

Kvůli tvrdým a drsným sankcím si možná Putin oči vyplakal, ale jeho rozhodování neovlivnily.

Okořeněné staré novinky

Ebola řádí v Africe už desítky let. Je pravdou, že od roku 2013 došlo k navýšení případů na násobky dříve běžných počtů.

Ovšem stonásobně více lidí umírá každý den v rámci černého kontinenentu na jiné nemoci a hlad.

To ale civilizovaný svět netrápí, hlad a jiné nemoci se k nám nemohou (zatím) rozšířit.

Islámští radikálové hrají také pořád stejnou písničku. Kde byl před lety bordel, je bordel i teď.

Novinkou je mediální konec provařené Al-Káidy a nástup Islámského státu, jehož jediným cílem musí být sebezničení. Jak jinak vysvětlit masivní snahu o vyvolání odporu veřejnosti v USA a EU?

Kam dál, střední Evropo?

Ukrajina, ebola a Islámský stát zaujímají v současnosti mediálně srovnatelný prostor.

Ale názory lidí se tříští jen u Ukrajiny. Občané (možná podvědomě) odhalili krycí palbu, vědí, o čem se bude psát v učebnicích dějepisu.

Přijmeme-li jako fakt, že Česká republika musí mít mocného spojence, je potřeba se zeptat, zda davy velebící (nejen) na Internetu Putina skutečně chtějí, aby tím spojencem bylo Rusko.

Jsem optimistou. Doufám, že jde jen o hezké české nadávání na poměry. A když už si (prý) nemůžeme vládnout sami, zůstaneme v této neklidné době, kde jsme.

Související text:
Přežili jsme rozpad sovětského bloku, přežijem i rozpad EU