Čtenářský deník - Betty Mahmoody: Bez dcerky neodejdu

Několik slov o autorovi

Betty Mahmoodyová (dívčím jménem Loverová) se narodila v USA ve státě Michigan 9. 6. 1945. Proslavila se bestsellerem, který je předmětem mého dnešního příspěvku. Kniha byla nominována na Pulitzerovu cenu a také zfilmována. Betty se po svých zážitcích líčených v románu angažovala v oblasti dětských práv a založila organizaci na pomoc uneseným dětem. Zajímavostí je, že i dcera autorky, dnes téměř šestatřicetiletá, publikovala dílo vyprávějící jejich příběh. Jmenuje se Na útěku a u nás jej loni vydalo nakladatelství Ikar. Na rozdíl od matčiny verze ale pokračuje dál a popisuje i jejich život po návratu z Íránu.

Vydání

Nakladatelství Ikar, Bratislava roku 1992. Z amerického originálu (St. Martin´s Press 1988) přeložila Anna Thomasová.

Kompozice

Jedná se o zhruba 360 stránkový román rozdělený do 25 kapitol obsahující také postscriptum. V mém vydání je rovněž k nalezení slovníček arabských a perských pojmů. V úvodu knihy se dočteme, že jde o skutečný příběh.

Děj

Děj knihy začínáme sledovat v momentu, kdy Betty s manželem a dcerou přilétá do Íránu na plánovanou čtrnáctidenní dovolenou. Později je ale jasné, že jejich pobyt – alespoň v plánech manžela Moodyho – nemá být omezený. Chce tam zůstat navždy a je přesvědčen, že ženu a dceru přiměje k tomu, aby se v jeho vlasti aklimatizovaly. Je k tomu ochoten užít veškerých prostředků včetně tvrdého násilí. Betty zprvu otevřeně vzdoruje, posléze ale vytváří strategii, jejímž prostřednictvím se chce z Íránu dostat bez manželova vědomí – hraje roli ženy, která se životu v Teheránu postupně přizpůsobuje, aby tak dospěla k situaci, kdy Moody přestane být ostražitý a ona s dcerou bude moci uniknout. To však není vůbec snadné. Během čtení jsme vztaženi do příběhu, v němž se naděje střídá se zklamáním a bezvýchodností situace ženy západního uvažování zatažené do světa fungujícího na zcela patriarchálním a zároveň na náboženství postaveném základě. Celková situace vyžaduje, aby Betty zapojila veškerou svou sílu a energii, aby dostála svému slibu danému malé Mahtob – že se společně do Ameriky dostanou. Což se k úlevě čtenáře nakonec - i přes veškerá nebezpečí - podaří.

Postavy

Betty – vypravěčka, hlavní hrdinka románu, Američanka, matka celkem 3 dětí (synové John a Joe z prvního manželství, dále dcera Mahtob z manželství s Moodym); středostavovská žena se středoškolským vzděláním, po rozvodu a v nemoci okouzlena svým lékařem, jehož si vezme a několik let s ním šťastně – i na dosti vysoké noze - žije; po revoluci v domovské zemi manžela – Íránu – je postavena před asi největší výzvu svého života, když ji manžel odveze na tzv. dovolenou; situace prověří její odhodlanost, vytrvalost i odvahu...
Moody – dr. Mahmoody, původem Iránec, 25 let žije v USA, Betty ho považuje za amerikanizovaného, absolvoval několik oborů na VŠ, v době setkání s Betty působil jako osteopat; v průběhu soužití s hl. hrdinkou se projevují jeho zvláštní osobnostní rysy, které během Bettyina líčení gradují.
Mahtob – pětiletá dcera Betty a Moodyho, něžná a zároveň velmi statečná holčička.
Ahmal – muž, který Betty nakonec pomůže dostat se z Íránu, sám se se svou rodinou také touží dostat pryč, do doby vydání románu se mu to ale nepodařilo.
V knize dále vystupuje velká řada Moodyho příbuzných – sestra a manželem, bratranci, synovci. Jsou zmíněni také přátelé, s nimiž se Betty seznámí během pobytu v Íránu – Judy, Trish, Suzanne, slečna Alaví, Ellen, Šamsí, Zarí, Alice, Ferešte....

Místo

Írán (zejm. Teherán), krátce Turecko, ve vzpomínkách USA (hlavně Michigan).

Čas

80. léta 20. století, zuří válka mezi Íránem a Írákem.

Vlastní názor

Autorka napsala román s cílem varovat ostatní ženy, které by se mohly dostat do obdobné situace, jakou sama prožila. Myslím, že se jí to povedlo, zejména díky sugestivnímu líčení vývoje jejího vztahu s manželem a také kvůli deskripci fungování společnosti v Islámské republice Íránu. Vnímám jako děsivé, jak slabé postavení v šítském uspořádání mají ženy, jak mohou - resp. alespoň v popisovaných 80. letech - mohly být nerespektovány, využívány a týrány. Tato kniha zasvěcuje čtenáře do problematiky kulturních odlišností, která je - a asi i vždy bude, stále živá. Připomíná nám, jak velkou roli v našich životech mohou hrát naše kořeny, dětství, automatické naučené tendence a kulturní vzorce, na něž můžeme někdy v zamilovanosti zapomínat. A jak důležité je si jejich podstatnost připomenout, než uděláme nějaké skutečně zásadní životní rozhodnutí. Autorce – za její odvahu a statečnost - čest.

Kam dál?
Čtenářský deník - L. M. Alcottová: Malé ženy (nový překlad)