Čtenářský deník - J. M. Simmel: Láska je jen slovo

Několik slov o autorovi

Johannes Mario Simmel se narodil 7. 4. 1924 ve Vídni. Ačkoli jeho rodiče pocházeli z Hamburku, on strávil život zejména v Rakousku a v německé spolkové zemi Bavorsko. Po 2. světové válce pracoval jako novinář, překladatel a tlumočník, debutoval v roce 1947 sbírkou novel. Napsal mnoho filmových scénářů a románů, zejména se společenskou tematikou. Je popisován jako mravní kritik své doby a poutavý vypravěč. Několik prací věnoval i dětem. Kritika jej začala uznávat až v době sepsání románu A s klauny přišly slzy z roku 1987. Zemřel ve Švýcarsku 1. 1. 2009.

Vydání

Moje vydání vzniklo ve spolupráci nakladatelství BETA-Dobrovský a Ševčík v roce 1998, překlad je z dílny Jany Pecharové. V německém vydání kniha vyšla v roce 1962.

Kompozice

Kniha je uvozena popisem situace bezprostředně po smrti hlavní postavy. Posléze čtenář začíná číst rukopis románu, který hlavní hrdina napsal. Po jeho skončení nás čeká návrat do doby z úvodu, kdy jsme svědky vyšetřování jeho smrti. Celkově je dílo členěno do četných krátkých kapitol.

Děj

Sledujeme hlavního hrdinu Olivera Mansfelda od chvíle, kdy z návštěvy u rodičů přilétá soukromým letadlem do Německa, kde má mít poslední šanci dokončit středoškolské vzdělání. Už na letišti se potká s krásnou Verenou Lordovou, jejíž milenec ho požádá, aby ji svým jaguárem odvezl do Friedheimu, kam má sám namířeno (a kde je letní sídlo Lordových). Oliver se do této ženy okamžitě zamiluje, ani jí není lhostejný a začne se mezi nimi rozvíjet vztah. Verena skončí aférku s milencem, postupně se zdá, že v Oliverovi i ona nachází lásku svého života. Situaci milenců ale komplikuje několik skutečností. Pro ni je obtížný věkový rozdíl (je asi o 13 let starší než Oliver), dále finanční nezajištěnost Olivera, který nevydělává, sňatek Vereny, její starost o dceru a její zabezpečení. Vídají se, jak to situace dovoluje, snaží se, aby se manžel Vereny o jejich poměru nedozvěděl. Oliver osnuje plány na to, jak se během roku dostat k výnosnému zaměstnání, přičemž si přísahají svou lásku a zažívají mnoho různých krásných chvil (opakované milostné dobrodružství na chatě Vereniny známé, letní pobyt v Itálii...). Plány ale překříží to, že Verenin manžel po celou dobu o jejich aférce ví. Oliver je vydírán z několika stran (p. Leem, Hansim a Geraldinou), Verena posléze postavena před manželovu výhružku, že díky svým konexím Oliverovi znemožní jakékoli dobře placené uplatnění. Ona se pak rozhoduje zůstat s mužem, s Oliverem se rozchází, čímž odpovídá na otázku, která se jako červená nit vine celým románem - zda láska je jen slovo. Nešťastný Oliver páchá sebevraždu.

Místo

Převážně Německo - zejména okolí Frakfurtu n. Mohanem (Friedheim), krátce Lichtenštejnsko, Itálie.

Čas

Začátek 60. let 20. století.

Postavy

Oliver Mansfeld - hlavní hrdina románu, chlapec lehce přes 20 let, který má konfliktní vztah s otcem, poněkolikáté opakuje poslední ročník střední školy - otci na zlost, má četné zkušenosti s děvčaty, v době děje románu vášnivě zamilovaný do Vereny, s níž plánuje budoucnost; citlivý, statečně bojuje proti negativním okolnostem svého vztahu, avšak neunese zradu své lásky.

P. Mansfeld senior - Oliverův otec, původně nevzdělaný opravář televizí, po válce se mu v Německu podařilo všelijakými ne vždy legálními cestami získat velké jmění, odešel z Německa se svou ženou a milenkou narychlo poté, co se provalil podvod s obrovským finančním obnosem; syna (žáka ZŠ) nechal v Německu; postupně je pod silným vlivem, milenky Lizzy, Oliverovu matku společně postupně psychicky zničí, ta končí na uzavřeném psychiatrickém oddělení; v knize prakticky nemožno najít nějaký jeho kladný rys.

Verena Lordová - manželka bohatého německého bankéře, spolupracovníka Oliverova otce, matka pětileté Evelyny (jejímž otcem byl americký voják, nikoli současný manžel), nádherná žena, která v románu intenzivně lavíruje mezi touhou po lásce a jistotě, bohatství, což souvisí s její nejprve záhadnou a pak smutně odhalenou minulostí.

Manfred Lord - manžel Vereny, který si ji vzal i přes velký sociální rozdíl - jako zcela chudou, opuštěnou s nemanželským dítětem; stojí o zachování manželství, ačkoli vnímá, že ho žena nemiluje, je pro to schopen lecčeho.

Hansi - jeden z žáků internátu - chlapec s tělesnou vadou, která vznikla tím, že jej jeho matka mrzačila, aby mohl žebrat; je v internátu z přesvědčení ředitele, že jak žáci z bohatých rodin, tak děti se znevýhodněním či postižením mohou mít prospěch ze společného vzdělávání; Hansi velmi touží po citu, přijetí, zároveň je schopen nejhorších věcí, aby si získané přátelství udržel, vypočítavý, pesimistický.

Geraldina - dívka z internátu, která se zamilovala do Olivera, nestálá, prožívá intenzivní emoce, jimiž se nechává vést.

P. Leo - majordomus u pana Lorda, Olivera na příkaz svého pána vydírá, v knize popisován jako skutečně slizký, odporný člověk.

Dále řada postav z internátu - chlapci a učitelé, vychovatelé, vztahově důležitý pro Olivera je také ředitel internátu.

Vlastní názor

Román se čte jedním dechem, autor umí udržet napětí a zájem čtenáře. Kromě výše uvedených námětů v něm prosvítá řada dalších zajímavých otázek. Jsou to věci týkající se generačního rozdílu mezi rodiči dětí z internátu a těmito dospívajícími dětmi. Zřetelně se tu objevuje nevyjasněnost chování rodičů za 2. světové války, obtížné vyrovnávání se s nacistickou minulostí některých otců, otázka viny. To pro mě bylo nové, protože jsem žádnou knihu, v níž by se alespoň částečně objevovala reflexe vývoje německé společnosti po 2. světové válce, zatím nečetla. Samostatnou kapitolou úvah je samozřejmě hlavní myšlenka románu - nakolik hraje v rozhodování ženy roli citové pouto a nakolik je ovlivňována jistotou kvalitního až luxusního zázemí. Hrdinka románu v jeho závěru je postavena před jednoznačnou volbu. To mě vedlo k úvahám o tom, jak bych se v takové situaci chovala. Přála bych si moci jednoznačně odpovědět, že bych volila lásku. Možná ano - a bylo by to hezké - ale musím přiznat, že ruku do ohně za sebe dát nemohu. Celkově se mi kniha velice líbila. Jako prázdninovou ji rozhodně můžu doporučit. Zdá se mi, že obsahuje dostatek míst k zamyšlení, ale zároveň není zase přespříliš těžká.

Kam dál?
Čtenářský deník - Milan Kundera: Směšné lásky