Paul Verlaine: Podzimní píseň (překlad František Hrubín)

Podzim už je venku znát. Já po melancholicku upíjím horkou griotku a myslím na svou oblíbenou báseň.

Vlastně nejoblíbenější ze všech. A nedá mi to, abych se o ni s vámi nepodělila...

Tak tedy Paul Verlaine: Podzimní píseň (v překladu Františka Hrubína).

Mimochodem těch překladů lze najít na netu přes deset a je zajímavé si je pročíst, krásné variace (já však preferuji tento, poněvadž jsem ho četla před lety jako první, a tak mi tato báseň už v jiném znění nepřipadá opravdová)...

PODZIMNÍ PÍSEŇ

Ó podzime,
tak dlouze tvé
housle lkají,
mou duši tou
hrou unylou
utýrají.

Dýchaje tíž,
zesinám, když
orloj slyším,
vše je to tam,
ten žal, co mám,
neutiším.

I odcházím
povětřím zlým,
jehož svistem
jsem hnán sem tam
jak byl bych sám
suchým listem.

Co na ni říkáte?

Kdyžtak do komentářů pište tipy na své oblíbené básně. :-)

Kam dál?
Čtenářský deník - J. A. Rimbaud: Opilý koráb