Návod na spokojený život

Klíčem je čas.

Pokud máte dost času, můžete věci promýšlet. Můžete být odpočinutí a jen odpočinutý člověk dlouhodobě maximalizuje svůj potenciál.

Obecně se dá říci:

Každý má osobní a pracovní (studijní) život.

Člověk by měl spát 8 hodin.

Den má hodin 24.

Je logické zbývajících 16 rozdělit v rámci všedních dní na 8 a 8. 8 hodin věnovat práci, 8 osobnímu životu.

Pak jde důstojně fungovat.

Jako příklad si vezměte studenty, ti středoškolští často věnují škole, obědu a cestě 8 hodin.

Pracujícím krade čas povinná neplacená půlhodinová přestávka. Absurdita je nejlépe vidět ve třísměnném provozu, kde si takovou blbinu samozřejmě nemohou dovolit a šichta trvá včetně pauzy 8 hodin.

Kdyby šlo jen o 30 minut.

Dalším zlodějem je vypravování, cesta do zaměstnání a zpět. To všechno musíme přičíst k pracovnímu času. Celkem tak mnozí dají práci 11 i více hodin za den.

Na osobní život pak zbývá pouhých 5 hodin, což často nestačí ani na splnění povinností.

Zbývá tedy ubírat čas určený spánku. Cesta do pekel.

Vystresovaní lidé, kteří věčně nestíhají a odnášejí shon na svém (psychickém i fyzickém) zdraví, hledají pomoc, kde se dá. Uniká jim, že klíčem je čas.

Když přijde nějaká politická strana (nebo třeba odbory) s návrhem na zkrácení pracovní doby, získá trošku publicity, ale rozhodně nezaplní náměstí.

Když dochází k postupné centralizaci všeho a roste čas trávený dojížděním, nikdo demonstrovat nejde.

Statisíce lidí vyjdou rády do ulic, pokud jde o vysoké ideály, které nemají nic společné s obyčejným životem.

Kvůli svým zájmům a svému každodennímu štěstí ovšem nevytáhnou paty z baráku.

Divná doba.