Krize jako nástroj sebepoznání

Moje sociální bublina je specialista na pozitivní vidění současného stavu věcí. Přiznám se, že někdy mě to až trošku štve, jak to někteří prezentují jako na můj vkus až příliš zalité sluncem. A v tomhle článku nemám v úmyslu se vyhýbat negativním aspektům.

Ačkoli pozornost v něm chci upřít hlavně na možnosti učení se ze současného dění.

Dělala jsem si malý brainstorming, co mě v této souvislosti napadá.

Krize nás známkuje jak ve škole.

Jsem součástí party „holek“ mezi 33 – 35 lety. Přirozeně spolu vedeme (video) hovory o tom, jak prožíváme současnou situaci. Zdá se mi, jako by nám to každé vystavovalo vysvědčení ve smyslu: „jak jsme ten život doposavad zvládly“ – protože jsou jasně obnažována slabá i silná místa našeho fungování. Zjednodušeně lze shrnout, že silná jsou v tom, co nás teď ukotvuje a přináší spokojenost, slabá v tom, co nás štve a rozesmutňuje, kde naše fungování, jednoduše jak se říká, „drhne“...

Vidím tam kategorie jako:

A) rodina – 1) rodičovství, 2) partnerský vztah, 3) vztahy s širší rodinou. Hodnocení ukazuje, zda a jaký partnerský vztah jsme utvořily, jestli teď zažíváme ponorku nebo si spíš užíváme, že jsme spolu více... Vnímáme reakce našeho partnera na nás a naše zvládací strategie, jak moc je ve vztahu přítomná vzájemná (ne)podpora... Zrcadlí se nám také úroveň, s jakou se nám v dlouhodobém horizontu daří budovat vztahy s vlastními rodiči a (případnými) tchánovci, všímáme si ještě více než obvykle, jaké jsou naše děti – co se nám výchovně podařilo či daří, kde selháváme...

B) finance – 1) práce, 2) celkové finanční zabezpečení a rezervy. Chování zaměstnavatele k nám nyní jasně ukazuje, nakolik si naší práce váží, jak moc nás vidí jako nahraditelné, obor a místo s jakou stabilitou jsme si zvolili, a samozřejmě z celé situace vystupuje, jak moc důležitá je naše práce pro společnost jako takovou. Na našich vlastních reakcích zase můžeme dobře pozorovat, které části naší činnosti vidíme jako prioritní, které máme tendenci zanedbávat či se jim vyhýbat, jak loajální jako zaměstnanci jsme, či jak přistupujeme k péči o svůj byznys... Také sklízíme ovoce toho, nakolik chytře jsme byli schopní starat se o své peníze, jestli máme rezervy či dluhy, případně v jak dobře zvolených hodnotách – docela to dle mého názoru koreluje s mírou aktuálně zažívaného stresu.

C) „volitelné“ – 1) volný čas 2) přátelské vazby. Dostáváme informace o tom, které koníčky nám chybí či nás naopak „drží nad vodou“, dle způsobů, jakými nakládáme s volným časem, si můžeme snadno udělat hierarchii toho, co reálně upřednostňujeme a o čem jsme si to doposavad jen myslely... Je evidentní, kdo se ozve, komu se ozvete vy a s kým vztah holt tak intenzivní není...

„Inventuru“ výše uvedeného si jde samozřejmě udělat i za normálního stavu, ale ve ztíženém se to (alespoň mně) rýsuje jasněji.
Taky si silněji uvědomuji, jak na mě působí jednotlivé tři mé pracovní činnosti – co jsem ochotná jim dávat, co mě stojí a co přinášejí...

Snad mi to pomůže se lépe orientovat při zvažování aktuální otázky, kudy, jak a kam dál v tomhle měnícím se světě... I Vám k těmto úvahám hodně štěstí a tvořivosti ;-)