Sociální politika státu

Cílem tzv. sociální politiky státu je zajistit, aby člověk obětoval svůj majetek jiným a orientoval své chování na prospěch jiných lidí, z nichž navíc drtivou většinu nezná a ani znát nemůže. Prostředkem k tomuto cíli je stát. V tomto okamžiku vznikají dvě klíčové otázky. Zaprvé, jestli je samotný cíl této politiky správný a morální. Zadruhé, jestli je zmíněný prostředek k jeho dosažení správný a morální.

„K hodnocení tzv. sociální politiky se cítí být oprávněna řada disciplín. Zejména ekonomie prostřednictvím své absurdní teorie blahobytu, dále pak třeba sociologie nebo politologie. Ve skutečnosti však jedinou vědou, která je k logickému odvození oprávněnosti či neoprávněnosti existence sociální politiky kompetentní, je filozofie. Pouze filozofie je oprávněna k odvození racionálních a morálních funkcí státu. Pouze etika (tzn. filozofie morálky) a z ní vyplývající politická filozofie je kompetentní odvodit a říci, co je dobro a co je zlo. Pouze etika je oborem, který je oprávněn odvozovat normativní soudy.“

Čerpáno z těchto zdrojů.