Specifika socializace u jednotlivců

Socializační proces je u jednotlivých jedinců rozlišný. Liší se například rozsah tohoto procesu u jedinců, ale také u téhož jedince v různých oblastech. Z praxe není známo mnoho případů jedinců, kteří by projevovali chování totálně socializované. Někdo stačí svými silami jen na okruh rodinný, nebo snad ještě sousedský, jiný se dovede nadto ztotožnit se zájmy svého povolání, národa nebo své obce. Někdo může vykazovat jemné sociální cítění a chování ve své rodině, nikoli však ve vztahu k svým zaměstnancům, nebo k příslušníkům jiné národnosti , případně jiného vyznání. Při posuzování socializovaného chování ale musíme být opatrní. Někteří jedinci mohou projevovat (nebo spíše předstírat) vyšší, odosobnější typ myšlení, cítění nebo chování jen proto, aby za ním ukryl své egoistické a utilitární zájmy (zisk, povýšení, pochvala).

O pravé socializovanosti lze mluvit, jestliže běží o dobrovolné a nesobecké ztotožňování se s blahem užší nebo širší skupiny. Není ovšem snadné ztotožnit se se zájmem širší skupiny (např. národa), poněvadž tomu brání různá částečná zaujetí, příliš silná ztotožnění s blahem skupiny užší (rodiny, třídy apod.).
Působením procesu socializace se tedy vysvětluje:

1.vznik skupinových typů myšlení, cítění, chování

2.zpodobňování jedince se skupinou a těmito jejími typy, kdy konformnost s nimi je pro něj závazná (musí mluvit řečí své skupiny, zachovávat její zvyky, konvenční pravidla , její mravní kodex)

3.projevy jedinců, kdy jejich socializovanost je spíše věcí jejich svobodného rozhodování a ukazatelem jejich umění žít ve společnosti (jedinec nemusí být snášenlivý k příslušníkům jiné třídy, konfese, strany, rasy, ale dovede-li to , prokazuje to jeho vyšší typ socializovanosti).

Čerpáno z těchto zdrojů.