Výsměch obyčejným těžce pracujícím lidem

Následující text napsala moje maminka.

Doslova mě zvedla ze židle zpráva, že odměna člena dozorčí rady činí za čtyři hodiny 50 tisíc.

Pracovala jsem 16 let v domově seniorů jako pečovatelka u ležících a nemohoucích. Práce je velmi psychicky i fyzicky náročná. Dvanáctihodinové služby, víkendy, svátky, noční služby. Celodenní péče včetně krmení, umývání, přebalování, oblékání, koupání.

Samozřejmostí jsou perfektní služby, vlídnost a úsměv.

To vše za 12 tisíc čistého měsíčně.

Myslím si, že je to almužna a měli by se na příslušném ministerstvu zamyslet a mzdy v sociálních službách upravit.

Práce v sociálních ústavech není jenom práce, ale i poslání. Měla by se dělat s láskou, zaměstnanci by měli mít vztah k lidem.

Dnes se bohužel kvůli vysoké nezaměstnanosti hlásí na tuto práci lidé, kteří k ní nemají vztah, ale jinou nesehnali. Podle toho pak péče vypadá.

Musíme si uvědomit, že starých a nemohoucích lidí, kteří budou potřebovat péči, bude přibývat.

Mladí lidé nebudou za tak nízké mzdy v sociálních službách pracovat. Obzvlášť pokud si člen dozorčí rady vydělá za hodinu tolik, kolik oni za měsíc.

Co doplním

Příčiny nízkých mezd v sociálních službách vydají na samostatný článek. Třeba se do něj v budoucnu pustím.

Odměny v dozorčích radách (polo)státních firem a na jiných postech, které obsazují svými dobrodinci naši politici, jsou skandální.

Nejen kvůli výši. I proto, že takto umístění zasloužilí funkcionáři mnohdy vyvíjejí aktivitu limitně se blížící absolutnímu nicnedělání.

Zářným příkladem je bulharské a albánské dobrodružství společnosti ČEZ, které pravděpodobně způsobí českému státu ztrátu v řádech miliard korun. Členové dozorčí rady byli zřejmě během svého setkávání natolik zaujati žužláním erárních chlebíčků, že neměli čas postavit se proti...

Kam dál?
Chvála kapitalismu - Ať začnou zase vítězit ti nejlepší