Náš postoj k flákačům ukazuje, jak nesnášíme práci

Poslední dobou hraje prim nenávist k uprchlíkům.

Ale co se týká porevolučního nenávistného evergreenu, je jím bezesporu záporný postoj k flákačům. Tzv. slušní lidé jsou schopni v rámci internetových i živých diskusí navrhovat pro nemakačenka tresty od odebrání dávek přes pracovní povinnost až po odeslání do plynu.

Bílí dlouhodobě nezaměstnaní se občas dočkají soucitu, ti tmavší jen opovržení.

Co stojí za touto nenávistí?

Bezesporu nejde o nezbytnost něco dělat.

Pokud si lidé položí otázku, co by se stalo, pokud by organizace, v níž pracují, zítra bez náhrady přestala existovat, většina odpoví, že vůbec nic.

Ekonomika ve vyspělých státech je jednou velkou hladovou zdí. Smyslem práce je práce samotná. Cesta je zároveň cílem.

Nabízí se tedy vysvětlení, že jde o závist. Oni do práce nemusí. Já musím. Na druhou stranu, oni mají výrazně nižší životní úroveň a žijí ve výrazně horších podmínkách.

Za komunistů byli zaměstnaní všichni

Tahle věta zaznívá hlavně od dříve narozených.

Když se táži, jestli nynější flákači opravdu každý den 8 hodin pracovali, dočkám se rozpačitého krčení rameny.

Česká koruna nebyla volně směnitelná, fungovalo se podle hesla: My předstíráme, že vás platíme, vy předstíráte, že pracujete.

Přesto, pokud se podíváme kolem sebe, co bylo vybudováno za 40 let vlády komárů (od silnic po paneláky) a srovnáme s 26 lety kapitalismu, vedou komanči. O příčinách možná napíšu jindy.

Koho práce baví, ten nezávidí nemakačenkům

Především díky neschopnosti vlastníků firem a manažerů může říct jen málo Čechů, že je práce baví.

Ti ostatní by měli brát své zaměstnání jako dobrovolnou životní volbu a zároveň by měli respektovat svobodné rozhodnutí těch, kteří pracovat nechtějí.

Také Vás zajímá:
Definitiva pro úředníky? Jen novinářský blábol
Sluníčkáři mezi dělný lid aneb Pravdoláskaři vracejí úder!