Proč se Češi neusmívají?

Už snad milionkrát jsem četl, že jsou Češi pořád zaškňouření. Světoběžníci vždycky brečí, jak je hrozné vrátit se tam, kde se na sebe lidé neusmívají.

V poslední době jsem zachytil stížnosti pána, který právě přicestoval z Austrálie nebo gurmána, který se tázal, proč stačí překročit o kousíček hraniční čáru do Rakouska a hnedle se na něj servírky v putyce culí.

Samozřejmě pokud se poutník vrací z Ruska, Číny, KLDR nebo podobné díry, nenachází tam vysmáté tváře.

Na druhou stranu, o bohatství asi příliš nejde. I od návštěvníků rozvojových zemí se dozvídáme, že jsou domorodci sice chudí, ale veselí.

Může za kyselé ksichty upřímnost?

Ano, srovnáváme-li s USA.

Američané Vám vždycky řeknou, že se mají skvěle. I pokud se před hodinou dozvěděli o vymření celé své rodiny.

Ovšem Češi rozhodně nejsou mistry světa v upřímnosti. Jsme spíše uzavření. Co se doma upeče, to se doma také sní. Onehdá mě překvapilo, že dle výzkumu u nás mnozí lidé tají před spolupracovníky třeba to, že jsou věřící.

Proč se Češi neusmívají?

Nemají důvod.

Maká se tu jako na západě. Ale mzdy tomu těžce neodpovídají.

Domorodci v Africe jsou sice chudí, ale pokud se jich netýká válka, usmívají se. Protože se celé dny flákají a žijí naprosto bezstarostný život. Ani smrt neberou nijak zvlášť úkorně.

V rámci našeho civilizačního okruhu se pracuje. Ovšem za dvojnásobek až čtyřnásobek českých mezd při stejných nebo jen o málo vyšších cenách.

Lépe než Češi se mají i Řekové, Italové a Španělé, kteří se nikdy nepředřeli.

Být v České republice usměvavý je možné, jen pokud člověk vyhraje v loterii života nebo je obzvláště šťastně osobnostně nastaven.

Přemoudřelých cestovatelů, kteří plivou na oprávněně zapšklé Čechy, bych se rád zeptal, proč se k nám vraceli a nezůstali v úžasně pozitivním zahraničí.

Kam dál?
Proč šílenci zabíjejí obyčejné lidi
Jak se učit (nejen) na maturitu a na VŠ zkoušky