Čtenářský deník - Anna Žídková: Deník zelené vdovy

V poslední době jsem se dala na čtení beletrie z lidové knihovny naší vesnice. Při poslední návštěvě mi paní knihovnice podala knihu Deník zelené vdovy aneb cikánské věštění se slovy to napsala ta modelka. Na přebalu zmalovaný, ač hezký obličej. Uff, lekla jsem se. Málem jsem tam tu knížku nechala. Ale knihovnice se dušovala, že je to dobré, a tak jsem si ji odnesla domů (hlavně, abych ji neurazila). Nicméně: není to tak špatné. Koneckonců mě to zaujalo natolik, abych vám sem o tom napsala...

O autorce

Anna Žídková - a pozor - zde musím opravit naši milou knihovnici - není bývalá miss. Ta se totiž jmenuje Monika a v současnosti řídí obec Kravaře. Anna Žídková je pseudonym spisovatelky Anny Obermannové, matky Ireny Obermannové, která v důchodu na poli literatury debutovala prý v 76 letech. Je narozená v roce 1930 a na kontě má kromě popisovaného romány: Nevěry, Devětkrát jeden vrah, Jurodivý a jeho milá, Nedám své děti a Tři lásky z Bejrůtu. Dříve pracovala jako překladatelka z polštiny a průvodkyně.

Vydání: Nakladatelství Akcent, Třebíč, 2010

Kompozice: Román sestávající z celkem 34 kapitol čítá 235 stran. Líčení probíhá v přítomném čase očima Heleny, jedné ze dvou sester. Občas je proloženo deníkovými záznamy či dopisy.

Děj

Na začátku jsme seznámeni s následující tragédií: v přepychové vile je nalezeno mrtvé tělo krásné mladé ženy Violy a v garáži rovněž zesnulý zahradník. Rozjíždí se policejní vyšetřování, které však zpočátku nedovede objasnit ani souslednost, natožpak příčiny či pachatele obou úmrtí.

Pátrání se laicky částečně věnuje také sestra mrtvé Violy Helena, která je zde hlavní postavou. Přes několik slepých uliček dospěje posléze přivolaný pražský inspektor s její pomocí k dopadení viníka. Mezitím sledujeme vztahovou linii vyprávění, představující animozity mezi oběma sestrami, jejich někdy netypické zážitky (např. Rom Laco, který prvně žije s Helenou, následně má děti s Violou), prostřednictvím Violina deníku se dozvídáme také její pohled na jednotlivé události. (Pozor, dále vyzrazuju celé vyústění, kdo si to chcete přečíst, přeskočte až k Místu).

Celý příběh se pak dá shrnout takto: znuděná mladá žena žijící v luxusu, který jí poskytuje o generaci starší manžel, touží po adrenalinu. Zaplete se proto do nelegálního podnikání jednoho ze svých milenců a do Londýna pašuje drogy. Po čase ji to přestane bavit, chce z byznysu pryč, což vede k hádce s tímto milencem. Za vypjatých okolností posílených i divokým počasím je zastřelena prakticky nešťastnou náhodou, z velké části ze své viny. Svého společníka totiž natolik vyděsí svými údajnými čarovnými schopnostmi, že ten, ve snaze zachránit své dítě od přičarované smrti, strhne pistoli, kterou ona střílí do fotografie jeho synka tak nešikovně, že jí zhyzdí obličej a zabije ji...

Postavy

Helena - starší ze dvou sester, která matce na její smrtelné posteli slíbila, že se postará o tu mladší; po SŠ proto nastoupí kariéru na dráze a rezignuje na VŠ vzdělání; jako mladé dívce jí byla diagnostikována neplodnost, ráda se proto stará o Violiny děti, sestru však nemá v lásce.
Viola - mladší sestra, rozháraná, nenasytná, krásná, se zájmem o luxus a posléze magii (opět pro vlastní zisk), matka tří dětí, kterým se však prakticky nevěnuje, má tendenci využívat své okolí.
Laco Gurmaj - slovenský cikán, který se živí hudbou, ptáček přelétavý, otec dvou Violiných dětí.
Vědma Gurmajová - matka Laca, která ovládá jakési různé čáry, jimž Violu naučí.
Miloš Bernan - bohatý podnikatel, pozdější manžel Violy, pronásledovaný smůlou v milostném životě (tragicky ztratil i první ženu a dítě).
Inspektor Klubíčko - pražský policista, popleta, který však díky své důkladnosti nakonec rozřeší obě záhadná úmrtí.
Xaver alias Jan Segeť - asi čtyřicetiletý podnikatel, který se pohybuje v podsvětí, organizuje obchod s drogami.

Místo: Čechy a Slovensko, nejčastěji asi smyšlené maloměsto Peřejovice, okrajově Londýn.

Čas: přelom 20. století a 21. století, zejména 90. léta 20. století

Vlastní názor

Fakt jsem nečekala, že mě to chytne, otevřela jsem román spíš z jakési povinnosti. Největším kladem téhle moderní nešťastné pohádky je však bezpochyby její čtivost. Čte se prakticky sama. Nenutí vás k žádnému náročnému přemýšlení, spíše ke zvědavosti. Přitom v sobě má dost dynamiky, dramatičnosti i překvapení. Je to tudíž příjemná knížka, která nenudí, navíc s postavami kompatibilním jazykem a slohovou plynulostí. Tudíž skládám hold a omlouvám se. Zmátl mě asi hlavně ten přebal... Jo, a je to hezký návrat do 90. let, najdete tu řadu pro tu dobu typických věcí, které teď zmizely do zapomnění či kamsi na smetiště dějin...

Kam dál?
Čtenářský deník - Milan Kundera: Směšné lásky
Čtenářský deník - J. Loukotková: Navzdory básník zpívá