Závidím lidem, kterým stačí málo spánku

Ve svém nejbližším okolí mám 2 šťastlivce, kterým bohatě stačí 5 hodin spánku za den. Spokojeně fungují, nepotřebují víc.

Prvním vyvoleným je švagr. V práci ho dřív než v 7:00 nechtějí vidět, často tudíž před nástupem na šichtu odvádí výkony doma. Když si dá o víkendu x škopků a jde spát nad ránem, kolem šesté už houbaří.

Duo se švagrem tvoří má kolegyně. Přestože se jí to počítá až od 6:00, dobývá se na úřad desítky minut před tím, pípá v časy jako 5:45. V rámci školení usíná dobře naladěna, když kohouti kokrhají, před sedmou pak nervózně stepuje mezi prvními ve frontě na snídani.

Nacházím se na druhé straně barikády.

Abych byl v obdobné kondici jako oni, potřebuju aspoň 10 hodin spánku, můj ideál je 10 a půl. Skutečnost k tomu má hodně daleko, vytrénovat se nejde.

Závist je mi téměř cizí. Když už někomu závidím, svěřím se tady.

Přiznávám, jsem fialovožlutohnědý závistí.

Můj život by byl dokonalý, pokud by mi stačilo spát 5 hodin.

Umíte si představit ten ráj?

Celoživotně žádné problémy se vstáváním.

Vždy skvěle odpočati.

Svoboda kalit kdykoli.

Děti jako roztomilé rozptýlení během dlouhých dnů.

Idylické dovolené, kde rodiče vstávají ve sluníčkové náladě vždy dřív, než se probudí jejich ratolesti.

Spousta času navíc.

V podstatě o mnoho let prodloužený život.

Divíte se, že závidím lidem, kterým stačí málo spánku?