Proč s Ruskem byly, jsou a budou problémy

Abychom pochopili chování Ruska, nemusíme sledovat současná vyjádření analytiků. Stačí nahlédnout do knih klasiků ruské literatury.

Třeba Dostojevskij nebo Tolstoj ve svých dílech nádherně popisují specifika velké slovanské duše.

Nade vše ční obří mindrák. Rusové odjakživa chtějí být lepší lidi. Touží po uznání jiných.

V dobách, kdy osud jejich národu nepřeje, se dokáží semknout pod vlajkou lásky k vlasti.

Dost bylo poraženectví

Vývoj, který nastal po divokých změnách začátkem devadesátých let, srazil Rusy na kolena.

Přišli o významnou část Sovětského svazu, kde hráli prim.

Jejich vliv na světové dění výrazně poklesl. Hospodářský zázrak se nekonal.

Připojení Krymu je prvním úspěchem na mezinárodním poli za poslední téměř čvrtstoletí. Proto vidíme v médiích, jak Rusové jednotně oslavují velkého Putina.

Nechcete se kamarádit? Dobře vám tak

Sebejistota, se kterou západ dlouho ignoroval názory Ruska, nese své ovoce.

Obzlášť Američané vyloženě exhibovali a tvářili se jako neomezení vládci světa.

Těžko říct, z čeho tato sebejistota pramenila. Opojení vítězů ve třetím tisícíletí dál svítilo mocným světlem, ač vojenský potenciál Ruska rostl.

Vývoj na Ukrajině a v Sýrii pak poskytl Rusku jedinečnou šanci ukončit roli mezinárodního otloukánka.

Konec machrování

Západ velice rychle zjistil, že s kecama chlap vystačí, jenom než se rozestele.

Dle Putina Rusko nechce a nepotřebuje Ukrajinu. Zatím. Pokud si ji vezme, budou Spojené státy s Evropskou unií dál prázdně kafrat.

Zbývá jediná možnost: Přestat machrovat, začít brát názory Ruska na uspořádání světa vážně a vybudovat spolupráci na bázi rovnocenného partnerství.

Kam dál?
Přežili jsme rozpad sovětského bloku, přežijem i rozpad EU