Proč za komunistů nebyly banány a mandarinky?

Stručnou odpovědí na otázku z nadpisu je známá hláška, podle které za komunistů lidé předstírali, že pracují a stát předstíral, že je platí.

Jak to bylo s efektivitou práce?

Těžko srovnávat. V celém světě se za poslední čtvrtstoletí obrovsky zvýšila efektivita práce. Na vině jsou nové technologie a vylepšení. Díky nim udělá v jakémkoli odvětví 1 člověk za hodinu daleko více než kdykoli dřív.

Hezky to ilustruje nostalgické vzpomínání jednoho nejmenovaného traktoristy:

Před revolucí k sobě měli všichni blíž. Traktory se často kazily, spravovali jsme je s chlapama. Když bylo škaredě, nevyjeli jsme.

Teď mám John Deere. Je bezporuchový a zvládne jakékoli počasí.

Jak to bylo s penězi?

Tropického ovoce se týká spíše druhá část úvodní hlášky.

Ceny téměř všeho byly stanoveny pevně.

Československá koruna nebyla volně směnitelná. V zahraničí Vám za ni nic nedali, doma byl oficiální přístup k cizí měně striktně omezen.

Hospodářství fungovalo jako skoro uzavřený cyklus.

Spolupracovali jsme především se zeměmi v rámci RVHP. Se západem platilo (+-autobus), že jejich peníze můžeme utrácet jen v té výši, jakou si vyděláme vývozem k nim.

U spřátelených soudruhů se tropickému ovoci nedařilo. Bylo proto nutné nakupovat za tvrdou měnu, které byl (vzhledem k malému zájmu civilizovaného světa o naše produkty z 80. let) nedostatek.

Vnitřní směnitelnost nastala v roce 1991 (byly určité limity), plná pak byla zavedena v říjnu 1995.

Až od této doby můžeme směle přepočítávat své výdělky třeba na dolary.

A od té doby jde kupovat za naši korunu neomezeně cokoli (i banány) na celé planetě.

Kam dál?
Nedůvěra zákazníků = Hlavní problém obchodních řetězců