Hitler a spol. v TV dokumentech – Povrchní podívaná

Televizní diváci jsou fascinováni nacistickými pohlaváry. Ač soudruh Stalin se svými kumpány způsobil obdobná zvěrstva, na českých obrazovkách se téměř nevyskytují.

Krom führerova (vůdcem jej nazývali v OVM 9. února 2014 Schwarzenberg i Zaorálek, proto si to dovolím i já) charismatu připadají hlavní zásluhy Josephu Goebbelsovi.

Sovětský svaz nedisponoval tak schopným propagandistou. Dochované záznamy jsou pro dokumentaristy málo atraktivní.

Co kromě zručně udělané historické šou pro davy pořady o Hitlerovi a spol. přinášejí?

Obvykle nic. Chybí hlubší analýza, mnohdy jsou prezentovány protichůdné poznatky, které matou veřejnost a dodávají munici neonacistům.

Zmatečný Hermann Göring

Hezkým příkladem informačního chaosu je dokumentární triptych Kariéra Hermanna Göringa.

Göring je na jedné straně prezentován jako velkohubý poživačný narkoman, který Hitlerovi rozmlouval vstup do války. Více než situace na bojištích ho zajímalo myslivectví a rozšiřování sbírky nakradených uměleckých děl.

Na straně druhé je zdůrazňováno, že byl válečným štváčem a spoluautorem konečného řešení. Z archívu je vyhrabán jím parafovaný protižidovský dokument, slyšíme kousek antisemitského projevu.

Z desítek tisíc podepsaných papírů vyberou právě tenhle. Z tisíců hodin záznamů jeho vystoupení pustí na podporu svých tvrzení zrovna tento úryvek.

V rámci agendy, kterou Göring řešil, se Židů týkal naprosto nepatrný zlomek. Jeho osobní podíl na architektuře a realizaci vyhlazování je v podstatě nulový.

Četl jsem zdařilý knižní životopis, vím, o čem mluvím.

Proč právě Hitler ve své době uspěl?

Co se povrchnosti týká, ukažme si ji třeba na příkladu příčin führerova vzestupu, jak byly prezentovány v dokumentu Apokalypsa – Hitler.

Adolf Hitler měl špatný vztah s otcem, zbožňoval matku. Neuspěl v kariéře, po skončení první světové války byl těžce frustrovaný. Nesnášel Židy, fascinovala ho idea obnovení velkého Německa. Byl zdatným řečníkem.

Tyto charakteristiky splňovaly ve své době stovky tisíc německých mužů. Ani náznakem se nedozvídáme, proč jeden konkrétní uspěl.

Hitler se lišil svou empatií, uměl se vcítit do publika. Přizpůsobil se mu. Vyhmátl atmosféru. Kdyby posluchači ocenili přízní projevy o humanismu a demokracii, mluvil by o těchto tématech. Hitlera během stovek projevů v mnichovských pivnicích i jinde formoval dav. Říkal, co chtěli lidé slyšet. Bylo-li přijetí určitého názoru vlažné, opustil jej. Bylo-li vřelé, příště přitvrdil a tuto linku rozšířil.

Významně k führerovu úspěchu přispěla náhoda. Událost, která se stala dávno před jeho narozením. Jeho otec se totiž jmenoval Schicklgruber a změnil to na Hitler. Původní příjmení bylo v politickém marketingu oproti novému jen složitě využitelné. Představme si pro ilustraci třeba pozdrav Heil Schicklgruber!

Co by kdyby

Krom povrchnosti a zmatečnosti mi v TV dokumentech o meziválečném Německu vadí nulová odvaha k historické fikci.

Nebylo-li by Hitlera, zřejmě by poptávku po změně uspokojili komunisté podporovaní SSSR. Evropu by čekal také pěkný fičák.

Kam dál?
Střílení do pracujících za první republiky: Trpká pravda