Odebrané děti v Norsku - Michaláková je asi pěkná blbka

Přiznat si vlastní hloupost a vzdát nekonečný boj o děti. To by měla udělat paní Michaláková, pokud je má opravdu ráda.

Na čí straně je pravda, se už nikdy nikdo nedozví. A čas neúprosně běží.

Paní Michaláková si musí uvědomit, že hlavním viníkem je ona.

Fakta jsou neúprosná:

1) Jiný stát, jiná pravidla

Člověk, který se přestěhuje do jiného státu a myslí, že se může chovat stejně jako doma, příliš rozumu nepobral.

Jen úplný ňouma nenastuduje základní pravidla fungování cizí společnosti.

A jen úplný ňouma se diví, když na něj dopadnou důsledky ignorování těchto pravidel.

Rozdělal jsem si v Saudské Arábie lančmít, chtějí mě kamenovat. Čeští politici, pomozte! Podobně působí snaha paní Michalákové vymáhat řešení po naší vládě a prezidentovi.

2) Národovectví paní Michalákové smrdí

Vrcholem trapnosti je cinkání na národoveckou notečku.

Jenom kvůli paní Michalákové (a jejímu bývalému, který pravděpodobně dospěl k pokoře) se děti ocitly v Norsku.

Paní Michaláková v Norsku nastálo žije. I bez odebrání by z dětí vyrostli Norové s českými předky.

Mluvit o násilném ponoršťování je v tomto kontextu opravdu ubohé.

3) Přednost mají zájmy dětí, ne matky

V České republice vyznáváme kult biologických rodičů.

Pokud dětem nezajistí základní hygienu a kašlou na ně natolik, že například nemohou nastoupit se svými vrstevníky do běžné základní školy, je vše v pořádku.

K odebrání se obvykle přistupuje jen v extrémních případech, často po mnohaletém martýriu a nekonečném dávání šancí.

Všichni víme, kam tahle praxe vede třeba u sociálně vyloučených spoluobčanů.

Konečně to vzdej!

Děti už za blbost paní Michalákové zaplatily dost. Ať je nechá na pokoji a užívá si s přítelem norské fjordy.

Související texty:
Cikáni a jejich zanedbané děti - Determinismus vs. svobodná vůle
Ať si dítě klidně umře, hlavně že je rodina pohromadě