Léto ve znamení literární klasiky: Zola, Jerome a Mitchellová

Jako už pravidelně každé léto bych vám ráda přinesla tipy na to, co číst a co třeba raději ne. Na začátek ale doporučení Československé bibliografické databáze - jakési literární obdoby známější CSFD, kde jsem se pokoušela čerpat tipy.

Émile Zola: Lístek lásky (1878)

Zola pro mě znamenal obávaný, dlouho odkládaný, ale subjektivně nevyhnutelný další krok ve snaze více poznat světovou literaturu. Roky jsem se mu vyhýbala ze strachu z "naturalismu", kterýžto pojem jsem si s ním spojila kdysi na střední. I proto mi padla v knihovně do oka jeho knížka, o níž se na přebalu píše, že se z autorovy tvorby trochu vymyká - není zde takový důraz na sociální problémy, jako spíše na vnitřní svět hrdinů a líčení jejich vzájemných citů a vztahů. A s tímto výrokem se nelze než ztotožnit.

Líčení prožívání hlavních postav je vskutku podrobné a sugestivní. Román se soustředí na život ovdovělé mladé matky Heleny Grandjeanové, jejíž třináctiletá dcera Jana je dlouhodobě nemocná. V rámci její léčby se Helena setkává s mladým lékařem Deberlem žijícím nedaleko se svou hezkou, roztomilou, avšak trochu povrchní a potřeštěnou ženou. Mezi Helenou a doktorem klíčí láska, kterou aktéři zprvu odmítají, ale časem i nechávají vyslyšet. Důležitou roli v celém příběhu hraje také Jana. Vyústění děje podtrhává důležitost morálního jednání v životě pro možnost dosažení štěstí. To mě zaujalo. Najdu v dalších Zolových pracech také obdobné poselství?

Celkově rozhodně doporučuji (zejm. ženskému publiku). Jen je třeba připravit se na pomalý rozjezd. Ten má ovšem své opodstatnění a myslím, že je třeba se sklonit před autorem, neboť popisované detaily skutečně mají pro příběh a jeho vnímání čtenářem smysl, takže nakonec je oceníte.

Jerome Klapka Jerome: Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) (1889)

Tak tohle pro mě bylo veliké zklamání. Zatímco na CBCB kniha získala více procent než Zolův Lístek lásky a najdete tam plno nadšených komentářů, pro mě to byla nuda. Nedokázala jsem se do knížky pořádně začíst, natožpak získat vztah k jejím postavám. Údajná zábavnost a vtipnost této knihy se mi jevila trapná, slabá, zasmání ze mě autor nevyloudil. Možná kdysi dávno to mělo své kouzlo, ovšem zub času zde výrazně zapracoval. Jedná se o jednu z mála věcí, které jsem ve svém životě nedočetla. Takže tady tedy palec dolů.

Margaret Mitchellová: Jih proti severu (1936)

Naopak tohle je román s velkým R! Opět spíše pro něžné pohlaví – aneb už dlouho jsem si u ničeho tak od srdce nezabrečela. ;) Nezamilovat se při čtení do hlavního hrdiny Rhetta Butlera se mi jeví jako zhola nemožné. Není snad láska a přijetí i přes znalost negativních vlastností milované tím, po čem každá žena touží? Proč jen Scarlett musí být přes jiná kouzla své osobnosti tak málo vnímavá k tomu, co cítí druzí i ona sama?

Kromě příběhu nastolujícího tyto a jiné otázky na vás čekají spletité rodinné vztahy, líčení soudobých konvencí, do detailu poznáte způsob fungování společnosti amerického Jihu před občanskou válkou, během ní a po ní. Přiznám se, že pro mě to bylo velice poutavé a moje představa, že číst knihu psanou z pohledu poražených bude zajímavé, byla ještě překonána.

Jen škoda smutného konce. Alespoň možno brát jako připomenutí toho, že když ji zažíváme, měli bychom si lásku užívat plnými doušky a intenzivně dávat i brát, neb nic nemusí trvat věčně. A také toho, že snahy o vcítění se do druhého není nikdy dost.

Kam dál?
Knížky z dovolené: MacDonaldová, Pagnol a Herriot
Tipy na čtení: M. S. Peck, Květa Legátová a Irving Stone