Cestovní příkaz - Jak u blbých na dvoře

Přiznávám, nejsem dost erudovaný, abych posoudil, nakolik vzešla pravidla u cestovních příkazů z hlav našich moudrých zákonodárců a nakolik jsou inspirována zahraničím.

Jisté je, že to, co v ČR máme, zaslouží uznání.

Uznání za takovou míru absurdity, které by nebylo možné dosáhnout, ani byla-li by maximální absurdita záměrem Tvůrců.

Nelogický a nekontrolovatelný cestovní příkaz

Pravidla u cestovních příkazů velmi snadno umožňují okrádat stát, zaměstnavatele i zaměstnance. Pouze libovůle člověka, který schvaluje, rozhoduje, kdo bude odrbán.

Pravidla nebrání škudlení ani rozhazování, záleží na konkrétním soudruhovi.

Chytří využívají nulových daní a odvodů. Blbí šetří tím, že nevyplácejí, na co je ze zákona nárok.

Všichni si užívají luxusu nekontrolovatelné moci.

Pár hezkých příkladů:

Trapné zahraniční stravné

Šlo by zde psát i o nadbytečnosti nezdaněného tuzemského stravného, zaměstnanec za peníze jí a pije každý den.

Ale diety při cestě do zahraničí, to je teprve téma!

Protože není nutné dokladovat nákup jídla, vládnou řízky kombinované s lančmíty. Po služební cestě třeba do Německa pak přichází tučný bonus ve formě více než dvanácti stovek (čistá ruka) za den.

Nezištná cesta vlastním vozidlem

Proplácení pracovních cest vlastním vozidlem, tady prostě muselo jít o úmysl nahrát zlodějům.

Nikterak dlouhá cesta Pardubice - Praha vynese tam a zpět na náhradách přes 900 nezdaněných korun.

Kdo je poctivý, jezdí starou šunkou. Kdo je nepoctivý jezdí vlakem a navíc kasíruje rozdíl náhrada za benzín mínus jízdenka hromadnou dopravou.

Cesta vlastním vozidlem by měla být u zaměstnanců naprosto výjimečná. Ať jezdí firemními auty nebo sockou. Pokud si nemohou pomoci, nechť je jim proplácena plná cena (pomyslného) lístku dle základního kilometrového sazebníku pro osobní dopravu u Českých drah.

Také Vás zajímá:
Co je v ČR moderní? Porušovat zákony a tratit na tom
Nedůvěra zákazníků = Hlavní problém obchodních řetězců