Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač - Psycholog v Pardubicích

Čtenářský deník - A. Jirásek: Staré pověsti české

Mikroblog
Několik slov o autorovi

Prozaik a dramatik, tvůrce českého realistického historického románu Alois Jirásek se narodil 23.8.1851 v Hronově a zemřel 12.3.1930. Ve svém literárním díle, většinou podloženém studiem historických pramenů, vycházel z Palackého koncepce českých dějin. Od drobné básnické tvorby a povídek přešel k rozsáhlým historickým románům a cyklům a k dramatické tvorbě. Nejvíce románů napsal o době husitské - cyklus Mezi proudy, Proti všem a Bratrstvo a román Husitský král - o době pobělohorské - Temno , Psohlavci, Skaláci - a o období národního obrození- F.L. Věk, U nás aj. Realistickému pojetí zůstal Jirásek věren i ve svých dramatech, z nichž nejznámější jsou Vojnarka, Otec, Lucerna a husitská trilogie Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč.

Vydání

Mladá fronta, Praha 1949

Kompozice

Dílo je rozčleněno do třech částí. První se jmenuje Staré pověsti české, druhá Pověsti doby křesťanské a třetí Ze starobylých proroctví. V prvních dvou oddílech za sebou následují pověsti chronologicky, oddíl Ze starobylých proroctví se zabývá věštbami z různých časů týkajícími se českého území.
Dohromady najdeme v první části knihy krom úvodu deset pověstí, ve druhé části jich nalezneme dvanáct (pověst O staré Praze má ale sama o sobě osm částí), starobylých proroctví pak kniha obsahuje pět.

O pověstech

STARÉ POVĚSTI ČESKÉ


V tomto oddíle čteme o zvycích starých slovanů a prvních Čechů. Dozvídáme se, jak přišli Čechové na dnešní české území, proč se tak stalo i jak vzniklo jméno naší vlasti. Dále se zde hovoří o prvních vojvodech – vládcích na našem území. Jirásek popisuje zvyky starých slovanů, podává zprávy o jejich životním stylu, vysvětluje, co se dělo ve kterém ročním období. Mluví o slavných hrdinech, o bozích, jež byli v té době uctíváni, o věšteckém nadání některých lidí atd.
Patří sem např. pověsti O Čechovi, O Krokovi a jeho dcerách, O Bivoji, Dívčí válka a jiné.
Podrobně popsána pověst O Čechovi.

O Čechovi

V Charvátské zemi, kde žil Čech i jeho bratr Lech, se strhly kruté boje o půdu. Proto se bratři rozhodli opustit rodnou zem a hledat si jiné místo k živobytí. Se všemi příslušníky rodu se vydali na dlouhou cestu. Po určité době začali být lidé kvůli utrapám přinášeným klopotnou cestou unaveni a nespokojeni. Proto jim jejich vůdce Čech slíbil, že u hory, která se rozkládá v dálce, si odpočinou. Potom, co k ní došli, vystoupil Čech na tu horu - později nazvanou Říp. Země, kterou z jejího vrcholku spatřil, se mu zalíbila, a tak rozhodl, že v ní zůstanou. Usadili se, zdělali půdu, o kterou se do těch dnů nikdo nestaral a žili zde spokojeně. Po několika letech se Lech rozhodl vyhledat pro sebe a svou rodinu jiný kus země, a tak se s ostatními rozloučil a odešel. Po třiceti letech zemřel a byl s mnoha poctami pochován praotec Čech. Po jeho smrti si zarmoucený národ za svého vojvodu na radu Lecha zvolil Kroka.

POVĚSTI DOBY KŘESŤANSKÉ


Tato část knihy začíná vyprávěním o příchodu Cyrila a Metoděje do Čech a končí asi v polovině sedmnáctého století. Získáme tedy přehled o prvních českých králích a jiných osobnostech. Vyskytují se zde postavy jako svatý Václav, Karel IV. nebo Jan Žižka z Trocnova. Velký důraz je kladen na pověsti, které se vážou k různým místům, poměrně často se setkáváme s ukrytými poklady (např. Opatovický poklad). Objasněn je zde například i vznik Staroměstského orloje, Jirásek vypráví i o stavbě dnešního Karlova mostu nebo Katedrály Svatého Víta.
Patří sem např. pověsti O králi Ječmínkovi, O Bruncvíkovi, Kutnohorští havíři, Růžový palouček nebo O Jánošíkovi.
Podrobně popsána pověst O Daliborovi z Kozojed (pátá z pověstí O staré Praze).

O Daliborovi z Kozojed

V sousedství vladyky Ploskovského žil na své tvrzi mladý zeman Dalibor z Kozojed. Poté, co nespokojení sedláci z Ploskovského panství získali násilím od svého pána dekret o tom, že jsou volní, požádali Dalibora o možnost přestěhovat se na jeho panství a o jeho ochranu. Věděli, že mladý zeman se svými poddanými vždy dobře zacházel. Vladyka Ploskovský se ale dovolával pomoci vlády a zemští hejtmani, kteří považovali Daliborovo jednání za pyšné a jednání sedláků za vzpouru, mu poslali vojenskou pomoc. Mnoho sedláků bylo pobito a Dalibor sám zajat. Jakožto první vězeň překročil práh nového vězení v kulaté věži postavené za pražským purkrabstvím – proto se dnes tato věž jmenuje Daliborka. V této věži byl nevinný Dalibor dlouho vězněn. Z trochy peněz, kterou mu jeho věznitelé ponechali, pořídil si housle, celé dny cvičil a hrál. Jeho hra se stávala skvělejší a skvělejší, brzy ji přicházeli poslouchat lidé z celé Prahy. Jednoho dne však Daliborka ztichla. Mladý Dalibor byl totiž odsouzen k trestu smrti, kterému neunikl.

ZE STAROBYLÝCH PROROCTVÍ


V tomto oddíle knihy máme možnost se setkat s pěti proroctvími. Přesněji jde o Sibyllina proroctví, Proroctví Havlasa Pavlaty, Proroctví slepého mládence, proroctví o Blanických rytířích. V kapitole Různá proroctví nalezneme několik krátkých věšteb, které nejsou nijak pojmenovány.
Podrobně popsáno Proroctví slepého mládence.

Proroctví slepého mládence

Ve vsi Koutu nedaleko Domažlic žil slepý zbožný mládenec, který byl po celém okolí vážený pro svůj dar prorockého ducha. Když se jednou císař a český král Karel IV. vracel do Prahy z Němec přes Šumavu, rozhodl se, že musí tohoto mladíka navštívit. Když vešel do jeho domu, mladý muž už věděl, kdo je. Pak spolu dlouho hovořili o budoucnosti české země. Mladík prozradil císaři jména všech budoucích českých králů, povídal mu o bitvách, které nastanou, i o tom, kdy začne v Čechách kvést věčný blahobyt. Císař našel v mlaíkovi zalíbení a nabídl mu živobytí u sebe na pražském hradě. S tím mladík souhlasil a žil v Praze až do svého skonání.

Citáty ze Starých pověstí českých


„Již si nebudete stýskati, neboť jsme našli kraj, kde zůstaneme a sídla zarazíme. Vizte, to je ta země, kterou jste hledali. Často jsem vám o ní mluvil a sliboval, že váas do ní uvedu. To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající. Na všem budete míti hojnost, a bude nám dobrou ochranou prito nepřátelům. Hle, země po vaší vůli! Jen jména nemá; rozvažte, jakým jménem by měla býti jmenována.“ – „Tvým, tvým nechť se jmenuje! Zvolal jako z božského vnuknutí stařec dlouhé, bílé brady, nejstarší všech starostů. Hned všichni, starostvé i čeleď volali jako jedním hlasem. „Tvým! Tvým jménem! Po tobě ať se jmenuje!“ (O Čechovi, str. 15)

„Den za dnem, léto za létem, a nakonec smrt. Někdy stojí dlouho při dveřích, až pojednou vkročí náhle, znenadání. Někdy však ohlašuje, nežli života ukrátí. Taková bývala víra a jest, že se ukazují znamení nastávající smrti, že slýchati podivné zvuky, jež věští blížící se poslední chvíle. (O Bílé paní, str. 259)

„Toto jsou pověsti dávných let a stará proroctví o zemi naší. Šťastná buď, ó vlasti milá, siliž se pokolení tvé, ať přemáhá všechna protivenství, ať zachová svaté dědictví: mateřský jazyk i staré, dobré právo své. Mohutniž pokolení tvé prací a nadšením, aby pevno bylo jako skály a vždy plno síly.“ (str. 323)

Kam dál?
Čtenářský deník - A. Jirásek: Filosofská historie

Štítky:

 Místo pro Vaše hodnocení:
Blog Zrcadlo aktuálně: Jsem moc rád, že jsem byl mladý v 90. letech

Diskuse o článku Čtenářský deník - A. Jirásek: Staré pověsti české


Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku