Staré časy skončily, nové nenastaly

Staří lidé prý mají v dnešní době často pocit, že jejich svět zmizel a na nový si nelze zvyknout. Vrstevníci, příbuzní, známí již mnohdy nežijí. Není snadné se spřátelit s moderními technologiemi, na poli kultury i politiky je všechno najednou chladné a cizí.

Je mi teprve něco přes 30 let, přesto je mi tato problematika blízká. Se ztrátou blízkých se nesrovnávám dobře, při pomyšlení, kolik z nich bude mrtvých třeba v roce 2050, je mi velice smutno. Ale s tím nic nenaděláme. S novinkami na poli techniky se docela kamarádím, nemyslím si, že by nás vzdalovaly od sebe.

100% za pravdu dávám starým lidem, kteří nadávají na úpadek politiky, umění a zábavy.

Vyprázdněná politika

Dlouhá léta v české kotlině mezi sebou bojovali dva nesmiřitelní soupeři Václav Klaus a Miloš Zeman. Nad nimi se jako sluníčko usmíval Václav Havel. Klaus se Zemanem představovali praktickou politiku založenou na vyhraněném světonázoru, spoustě zkušeností a odborných znalostí.

Politické půtky byly nesmiřitelné, korupční i jiné skandály na denním pořádku (stejně jako dnes). Nicméně všem hlavním aktérům se dalo věřit, že chtějí udělat něco dobrého v delším časovém horizontu a že nejsou úplně tupí.

Po skončení éry těchto pánů přišly prudké změny na postech šéfů hlavních partají. Jejich vyústěním je vítězství nudných technokratů, kteří by jistě byli dobrými úředníky, ale rozhodně nejsou politiky s jasnou vizí. Opakovat zpaměti naučené ideologické poučky umí i cvičená opice.

O menších stranách darmo psát. US, KDU-ČSL nebo třeba ODA také nepatřily mezi superstar, ovšem dnešní působení marketingově tlačených prospěchářů a tupých lakomců nemá obdoby. Počkejte si, čas mi dá za pravdu.

Umělohmotná kultura

Na Silvestra jsme si krátce pustili TV zábavu. Někdo vznesl otázku, proč jsou dané scénky vysílány pořád dokola, prý je to trapné. Odpověď je jednoduchá: Protože jsou jejich aktéři desítky let mrtví. Ze staré gardy zůstala už jen Bohdalová a nikdo je nenahradil. Občas se vyskytl "bavič", kterého národ miloval. Třeba věčně upocený Petr Novotný nebo neustále se opakující Miroslav Donutil. Kde je jim dnes konec?

Co se týká filmové tvorby, probíhá u nás kariéra tvůrců značně podivně. Logické by bylo, kdyby po úspěšném debutu následovaly lepší snímky, kde mohou autoři konečně realizovat své vize. Místo toho se často stává, že někdo vystřelí jako raketa, pár let září a pak se utápí v průměru.

A co hudba? Asi největší propad. Srovnejte s dobou před 20 lety a zjistíte, že celosvětově je to obrovská bída. Staří dědkové, kteří přežili, jezdí jako rockový či punkový cirkus po světě, mladé skupiny tápou, protože nemají jakékoli kloudné sdělení.

Příčina? Nedostatek utrpení

Díky současnému blahobytu nemá kdokoli s kouskem talentu důvod k jakémukoli strádání. Jen málo umělců dokáže tvořit, aniž by trpěli či se vůči něčemu vymezovali.

Stejně jako politikové mají i umělci zavřené oči a nevidí, kolik bídy a utrpení na tomto světě je. Žijí si dobře, lidi kolem nich taky, tak proč se o cokoli s přesahem do budoucna snažit?

Na všech frontách vítězí ke škodě celého lidstva snaživí idioti, ale o tom možná někdy příště :)