Vzpomínka na studium v Kunovicích u Kratochvíla

V první polovině devadesátých let minulého století vládlo obrovské nadšení z nové doby. Podnikání bylo hitem, každý znal ve svém okolí někoho, kdo přes noc zbohatnul. Tehdy jsem končil základní školu. Nakažen všeobecným optimismem jsem nedbal dobrých rad rodičům (doporučovali gymnázium) a zvolil jsem jako své další působiště nynější Evropský polytechnický institut v Kunovicích.

O vysoké škole si mohl v těch časech ředitel dipl. Ing. Oldřich Kratochvíl (dále jen Starý) nechat pouze zdát, byl rád, že mu inspekce nezavřela školu střední.

Unikátní metody řízení

Starý příliš inteligence nepobral, zato měl cit pro marketing, velkohubé vize a obrovský tah na branku. Lidi pouze zneužíval a vysával, pedagogové se měnili jako na běžícím pásu. Spolehlivým způsobem, jak se dostat k lukrativní funkci, bylo být mladá, hezká a vlézt Starému do postele. Takové slečinky se obvykle dostávaly na pozici zástupce ředitele. Podle toho pak řízení školy vypadalo. Pokud si ovšem myslíte, že to byl pro danou kariéristku post získaný zadarmo, pletete se. Už tehdy byl Starý téměř plešatý, tlustý a neustále mastný (takový bachratější Paroubek), sdílení intimních chvilek s ním muselo být jen pro otrlé.

K učitelům měl Starý přístup jako k tupému dobytku. Často jim sprostě nadával v přítomnosti studentů (na vulgarismy byl specialistou Starého pohunek, který se jmenoval tuším Bělohrad), nikdo si nebyl jistý dnem ani hodinou. Díky dobrým vztahům s Českou školní inspekcí a s politiky si mohl dovolit téměř vše. Mnoho našich vyučujících dosáhlo pouze na střední vzdělání, což nebyl pro nikoho problém.

Lež byla Starého denním chlebem. Když jsem nastupoval, vyřvával, že v žádném případě v průběhu studia nezvýší školné. Během let došlo k navýšení téměř o 100%.

Neslavný začátek, slavný konec

Již první den výuky jsem dostal od Starého co proto. Tehdy bylo jednou z jeho hlavních priorit, abychom chodili do školy v obleku. Kravatu ani sako nemaje, byl jsem vypoklonkován ze třídy a dostal jsem neomluvené hodiny. Naštěstí se z toho po domluvě s třídní učitelkou udělala návštěva zubaře. Řádné ustrojení jsem dále řešil (stejně jako spousta ostatních) tak, že jsem měl košili a v batůžku zežváchanou kravatu, kterou jsem si v případě potřeby nasadil.

Celkové dojmy ze studia nemám tak záporné, jak by se dle předchozích řádků mohlo jevit. Studenti a učitelé byli semknuti v pevném šiku proti Starému, atmosféra byla příjemně disidenstká, spousta pedagogů se snažila navzdory všemu odvádět kvalitní práci.

Přestože se jednalo o soukromou školu, kritéria pro postup do dalších ročníků byla přísná. Třetina mých spolužáků byla bez pardonu vyhozena. Školní stereotyp narušovaly každé čtvrtletí tzv. ředitelské testy, kdo nesplnil, letěl. Zajímavou zkušeností byla malá maturita na konci druhého ročníku.

Starý měl obrovský smysl pro kšeft, což nebylo vždycky na škodu. Například vydával za lidové ceny skripta, člověk měl k dispozici za pár desetikorun to nejzákladnější, co ke konkrétnímu předmětu potřeboval.

Ačkoli jsem to měl mnohokrát nahnuté, dostal jsem se až k maturitě, kterou jsem zvládl na výbornou. Na spoustu lidí vzpomínám v dobrém, v hlavě mi toho hodně zůstalo pro pozdější studium na VŠ.

Poučení závěrem

Starý se choval jako úplné hovado. Vzpomínám, jak se scházela odbojářská skupinka vyučujících v kotelně. To byl jediný prostor, kde šlo proti Starému něco beztrestně namítat.

Veškeré moje výtky přebíjí fakt, že Starý vybudoval úspěšnou firmu, které se daří a neustále expanduje. Historie se nebude ptát, komu ublížil, koho obelhal, jak nechutný byl. V historii zůstane nesmazatelným písmem zapsáno, že založil první soukromou vysokou školu na Moravě. Nedivil bych se, kdyby mu v budoucnu postavili sochu.

Související texty:
Vzpomínka na SŠ výlet do Prahy
Vzpomínka na stužkovací večírek