Školní výlet do Prahy, 1. den (retro povídka)

Pro odlehčení první příspěvek z Internetového dávnověku. Původně se tento příběh objevil na legendárním (a zaniklém) webu jednoho legendárního (a zaniklého) Moto veteran klubu někdy kolem přelomu tisíciletí. Budou-li pozitivní ohlasy, snad se mi podaří v archívu vyhledat i Pražskou anabázi - den druhý. Text je ponechán v naprosto autentické podobě bez jakýchkoli zásahů. Osoby, události a místa v tomto příběhu jsou smyšlené. Všechno se doopravdy stalo.

Pražská anabáze – den první

Veškerá shoda jmen se skutečnými osobami je čistě náhodná, jinak je ovšem celý příběh naprosto pravdivý. Takhle si prostě náš pražský výlet se střední školou pamatuju. Snad jen pořadí návštěv památek mohlo být jiné.

Nejprve jest třeba zběžně představit hlavní hrdiny celého příběhu: Miloslav Prošek(největší hvězda celé třídy, postrach učitelů), Hrubec a Šobin(milovníci alternativní kultury, skateboardingu a marihuany), Kalibor Dubík(chlasták největší), Radim Žůrek(recesista na osmou), Josef Pajdík(velký kuřák a ještě větší nadrženec),učitel Paník(zoufalec) a já(dokonalost sama). Ostatní byli jenom kompars.

Ráno po čtvrté hodině jsme nasedli do vlaku směr Praha. Sedli jsme do kupé a za chvíli přiběhl učitel Paník a říkal:“Hoši jsem tady na celou třídu sám, učitel Datel bohužel nemohl jet, takže doufám, že se budete podle toho chovat.“. Po jeho odchodu následovala chvilka dojetí a obdivu, Dubík a Pajdík to ještě umocnili prohlášením:“Měli by jsme se fakt mírnit“. Veškerý patos byl ovšem brzy ten tam, protože Miloslav Prošek prohlásil:“Nevím jak vy, šulini, ale já si du zapálit na hajzl“. Paníkovy plány vzaly za své. Pět se nás mačkalo na vlakové toaletě, která neměla okýnka a pukali jsme retka. Pak se začaly vytahovat zásoby z domova. V půlce cesty(mohlo být kolem osmé ráno) jsme už byli docela jetí, Žůrek si po vzoru filmu Proč utíral kanady záclonkou v kupéčku, později ji jako nepoužitelnou vyhodil oknem. Miloslav Prošek se jal rozmontovávat interiér kupé(po dobu celého studia s sebou nosil sadu šroubováku). Zrcadlo a všechny varovné tabulky postupně záhadně mizely. Kupodivu jsme ve zdraví dojeli.

Pak následoval oběd v jedné levné restauraci poblíž Václavského náměstí. Začalo to objednávkou vína, kdy jsem si jako správný znalec nechal otevřít tři láhve vína, načež až třetí jsem uznal za hodnou konzumace. Každý jsme vysrkli sedmičku vína a po té konzumaci z vlaku na nás musel být skutečně hezký pohled. Potom jsme se odebrali na ubytovnu.

Ubytováni jsme byli na internátu, kde byli mimo jiné ubytovány i místní středoškolačky. Proč nevyužít příležitosti? Bohužel jsme zjistili, že schody do jejich patra jsou nepřístupné. Nezbylo než se pokusit použít výtah. Dojeli jsme do žádaného patra, otevřeli dveře a plechový Miloslav Prošek začal vyřvávat, kde že to ty holky jsou. Rozrazily se dveře a v nich místo sličné děvy stála dvousetkilová vychovatelka, prý: „Co tu chcete hoši?“. Skočili jsme do výtahu a zmáčkli tlačítko. Ještě než se výtah pořádně rozjel, stačil Miloslav Prošek kopat do dveří a řvát: „My jsme si spletli patro, ty kurvo!“. Předzvěst příštích problémů.

Odpoledne odstartovala prohlídka památek. Protože se pořád pilo, utkvělo mi v paměti jen pár zajímavostí. Například jak Hrubec, Šobin a Miloslav Prošek šahali ženským v Katedrále sv. Víta na kozy, jak sebou Miloslav(za řevu „Počkejte na mě, vy kokoti“) upadl do prachu cesty před hradní stráží(Miloslavovi se povedlo to, co nikomu před ním: nebohý voják se rozesmál) nebo jak na nás místní Romové pořvávali „Zdááár!“.
Hrubec a Šobin se mi v návalu alkoholového opojení rozhodli půjčit v metru své prkýnko. Opilost, nezkušenost a těžké boty udělaly své. Nebohý Pražák dostal „skejtem“ přes držku.

Následovala večerní návštěva Billiard klubu Balabuška. Tam jsme se seznámili se dvěma německými studenty Andreasem a Matiasem(jejich jména jsou pravá). Pozvali jsme je na ubytovnu. Zatímco se Josef Pajdík snažil obloudit nějaké spolužačky a Kalibor Dubík si dlouze(a jistě přínosně) povídal s místní toaletou, my ostatní jsme vedli živou konverzaci s německými přáteli. Například já jsem dostal záchvat pohostinnosti, a ptal jsem se jich: "Trinken Sie Schampoon?". Nevděčníci, nepili. Pak jsem jim nabídl slivovici se rčením: "Das ist tschechische vodka.". To bývalé dederony málem položilo. Do toho všeho se samozřejmě kouřili(Němci Startky) a vyřvával Landa a Fanánek. Nad ránem se náhle otevřely dveře a v nich se objevil rozespalý kníratý pán v pyžamu. Nejprve spustil Miloslav Prošek: "Kurva dědku, vypadni!", ostatní se pak začali dožadovat, aby byly danému drzounovi(nikoliv Proškovi, ale pánovi) rozbity ústa. Zbaběle uprchl. A to je konec prvního dne.

Praha, 2. den