Mediální událost optikou českých médií

Slavnostní shromáždění k 88.výročí vzniku Československé republiky

Osnova práce:

I.Úvod
II.Teoretické ukotvení problému
a) teorie „mediálních událostí“ Dayena a Katze
b) typologie mediálních událostí
c) charakteristiky žánru „mediální událost“
III.Analýza vybrané mediální události
a) stručný popis vybrané mediální události
b) kritéria žánru „mediální události“
c) zařazení události do typologie mediálních událostí dle jejich gramatiky
d) potenciál události z hlediska sociální integrace a budování národní identity
IV.Závěr
V.Použitá literatura

I. Úvod

Pro svou závěrečnou esej jsem si zvolila téma číslo dvě – mediální událost optikou českých médií. K analýze jsem si vybrala Slavnostní shromáždění k 88.výročí vzniku Československé republiky vysílané prvním programem České televize 28.10. 2006 ve 12:05. Ve své práci krátce shrnu teoretické poznatky týkající se tématu mediálních událostí tak, jak je definovali Dayen a Katz, a následně se pokusím o rozbor vybrané události optikou tohoto teoretického konceptu. Pozornost budu věnovat také tématu budování a potvrzování národní identity prostřednictvím dané události.

II. Teoretické ukotvení problému

a) Teorie „mediálních událostí“ Dayena a Katze
Koncept, který předkládají Daniel Dayan a Elihu Katz, se zabývá ceremoniály v rámci mediální produkce, a to konkrétně televizního vysílání. Jejich hlavním východiskem je tvrzení francouzského sociologa Emila Durkheima, že rituály a ceremonie jsou prostředkem, kterými sociální skupina periodicky potvrzuje sebe samu. V návaznosti na tento předpoklad mluví Dayen s Katzem o tzv. mediálních událostech, které jsou vysílány, aby oslavovaly kontinuitu a komunitu, jíž se týkají. „Funkce vysílání (media events) není primárně ani informační ani zábavná. Tato vysílání jsou především integrativní.“(Dayen, Katz, s.98) V tomto se pojetí Dayana a Katze shoduje s tzv. rituálním modelem komunikace, který můžeme slovy Jamese Careye ilustrovat takto: „Rituálové pojetí se nesoustřeďuje na šíření sdělení v prostoru, nýbrž na udržení společnosti v čase; není to akt sdělování informací, ale reprezentování sdílených přesvědčení.“ (Carey, James in McQuail, Denis 2002, s. 73) Zajímavé také je, že Dayen s Katzem těmto „mediálním událostem“ připisují stejnou schopnost evokovat pocit společenství jako inauguračním rituálům.
Důležitým pojmem, o kterém autoři hovoří, jsou tzv. „diasporic ceremonies“, jež jsou charakterictické tím, že jsou slaveny celým společenstvím, avšak v menších (často rodinných) kruzích. Typické je, že všichni účastníci oslav vědí, že událostí jsou zasaženi všichni členové komunity – ať už jsou jakkoli vzdálení.
Pojmem, jenž nesmíme zapomenout zmínit, je také kontinuita. Ta se dle Dayana a Katze objevuje ve čtyřech formách, respektive jsou možné čtyři formy, v nichž působí. Za prvé média připomínají kontinuitu sociální identity – avšak v mnoha případech je důraz položen na identitu národní. Druhý typ kontinuity odkazuje k reprodukci sociálního systému jako takového. Třetí typ je „nasazen“ jako odpověď na diskontinuitu a „pojišťuje“ stabilitu předcházejícího řádu. Čtvrtý typ je trochu paradoxní, protože jednak má za úkol prosadit změnu, na druhou stranu se ale snaží eliminovat diskontinuitu touto změnou způsobenou tím, že reinterpretuje tradice a snaží se nalézt vztah mezi nimi a změnou, čímž ze změny činí spíše vývoj, který kontinuitu neruší. (volně podle Dayan, Katz, 1994, s. 98-98)

b) Typologie mediálních událostí
Dayan s Katzem teké představují typologii mediálních událostí založenou na jejich stavbě a účelu. Rozlišují tři typy: contest = zápas, conquest = dobytí a coronation = korunovaci.
Contest se váže k soubojům realizovaným ať už v politické či kulturní sféře. Událost je postavena jako střet dvou či více lidí či názorů, interpretací světa; jako příklad si můžeme uvést politické debaty.
Conquest je typicky dobytím něčeho, co „vítězné“ komunitě nepatřilo, aktér – hrdina jí to většinou přiváží z nějaké své zahraniční cesty. O conquest se však jedná i v případě, že mise byla neúspěšná. Conquest si lze představit třeba jako úspěšný návrat fotbalové reprezentace z mistrovství světa.
Coronation je oceněním nějakého hrdiny za to, co pro komunitu vykonal či za to, co reprezentuje. Coronation nezahrnuje pouze korunovace, jak by název sváděl si myslet, ale kupříkladu i státní pohřby, jež mají nejen smuteční funkci, ale také rámují zesnulého jako národního hrdinu (proto se mu ostatně dostalo státního pohřbu).

c) Charakteristiky žánru „mediální událost“
Dayen a Katz předložili vcelku jasná kritéria, podle kterých lze určit, zda se ve vybraném případě jedná o mediální událost či nikoli. Těmito kritérii jsou:
1.událost je přenášena živě
2.událost je předem naplánovaná a anoncovaná veřejnosti
3.událost je přerušením televizního programového schématu a vybočuje z denní rutiny
4.událost není organizována médii samotnými, ale mimo mediální organizace
5.vysílání události vyvolává silnou (až fascinovanou) odezvu publika
6.vysílání události probouzí hluboce zakořeněné představy a vyprávění spjatá s hrdinstvím
(volně podle Dayen, Katz, 1994, s. 102)

III. Analýza vybrané mediální události

a) Stručný popis vybrané mediální události
Slavnostní shromáždění k 88.výročí vzniku Československé republiky se uskutečnilo v Pantheonu Národního muzea v Praze 28.10. 2006 v 12:05 hod. Události se účastnila řada lidí náležejících k české společenské elitě, například vedoucí kanceláře prezidenta republiky Jiří Vejgl (v zastoupení prezidenta republiky, který se v tutéž dobu účastnil jmenování nových generálů Armády ČR), předseda ústavního soudu Pavel Rychetský, primátor hlavního města Prahy Pavel Bém, veřejný ochránce práv Otokar Motejl, brigádní generál Josef Prokeš, europoslankyně Jana Bobošíková, někteří poslanci Parlamentu ČR a další významní lidé.

Průběh události:
Uvítání přednesené ředitelem Národního muzea M. Lukešem
Proslov předsedkyně českého svazu bojovníků za svobodu Anděly Dvořákové
Proslov profesorky UK a předsedkyně Společnosti Edvarda Beneše Věry Olivové
Stopáž pořadu: 33 minut 10 sekund; ČT kromě záběrů z akce poskytla také krátký uvozující a závěrečný komentář čítající celkem 30 sekund (18 sekund uvozující, 12 závěrečný); redaktor vstoupil do vysílání také velmi stručným uvozením jednotlivých řečníků (v řádu několika sekund).

Poznámka: shlédnutí pořadu je možné na internetových stránkách ČT, dostupné z (14.12.2007): http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10119159305-slavnostni-shromazdeni-k-88-vyroci-vzniku-ceskoslovenske-republiky/206411031141028-28.10.2006-12:05.html

b) Kritéria žánru „mediální událost“
Nyní se podíváme, nakolik mnou vybraná událost splňuje kritéria stanovená pro „mediální událost“ Dayanem a Katzem
1. Živé vysílání: zde je kritérium naplněno beze zbytku. Dle dostupných informací (program ČT z 28.10. 2006) je událost pojata jako přímý přenos.
2. Anoncování: bohužel se mi nepodařilo zjistit, nakolik byla událost předem propagována. Vyjdu-li však z vlastní zkušenosti, oslavy výročí (zvláště tak významných jako je založení republiky) bývá v médiích dosti artikulováno. Otázkou ale zůstává, nakolik byla veřejnost upozorněna konkrétně na tuto akci, poněvadž zmíněný den pietní shromáždění k tomuto výročí problíhala na několika místech republiky, v různé časy a s různým programem. Můžeme ale předpokládat, že diváci o vysílání předem informováni byli.
3. Vybočení z denní rutiny: ano, událost narušuje běžné vysílací schéma. Státní svátek založení československé republiky připadl v roce 2006 na sobotu, kdy ČT 1 ve 12:05 pravidelně vysílá (i tehdy tomu tak bylo) pořad Týden v regionech, který byl kvůli vysílání přímého přenosu vynechán.
4. Organizace mimo média samotná: ano, ČT se na pořádání akce nepodílela, jen přenáší akci organizovanou „zvenku“.
5. Odezva publika: toto kritérium je asi nejproblematičtější a to nejen proto, že se zpětně těžko zjišťuje. Můžeme se opřít snad jen o průzkumy sledovanosti, jež v daném týdnu tento pořad nezařazují ani mezi 20 celkově nejsledovanějších pořadů ani mezi 10 nejsledovanějších pořadů ČT. O emoční odezvě se však u lidí, kteří shromáždění sledovali, můžeme jen dohadovat. Myslím si ale, že stejně jako kupříkladu novoroční projevy prezidenta tato událost může „chytit člověka za srdce“, a to především z toho důvodu, že „brnká“ na citlivou strunu naší duše, která je spjatá s pocitem příslušnosti k větší skupině lidí – zde konkrétně k národu. Na druhou stranu nemůžeme tuto odezvu srovnávat s takovými reakcemi publika, jaké byly k vidění kupříkladu při návratu „našich hochů“- hokejistů ze zimní olympiády v roce 1998. Shrneme-li to, můžeme však snad alespoň říci, že kritérium je splněno částečně.
6. Vyprávění spjatá s hrdinstvím: ano, vysílaná událost skutečně evokuje tyto představy; zřejmé je to především v projevech obou dam, kterým se ještě budu věnovat v oddíle o budování národní pospolitosti a identity.

c) Typologie mediálních událostí dle jejich gramatiky
Uvedenou událost bych zařadila do kategorie „coronation“. Podle Dayena a Katze korunovace „odkazují nejen k událostem monarchickým; jsou to slavnosti všeho druhu jako například státní pohřby a vzpomínkové slavnosti.“ (Dayan, Katz, s. 102) Do této definice vybraná událost zcela zapadá, jak dokládá už její samotný název „Slavnostní shromáždění k 88. výročí vzniku Československé republiky“ - jde o vzpomínkovou slavnost, v tomto případě dokonce zaměřenou na oslavu našeho státu a naší státnosti jako takových. Pokud bychom měli hrdinu události personifikovat, pak bychom nutně museli vybrat osobu prezidenta Masaryka, protože je to právě on, komu je vzdávána největší čest.
Tato událost jistým způsobem stvrzuje „status quo“ a navíc má tendenci utvrzovat diváky v jejich národní identitě – slavíme přece založení našeho – jak je v obou projevech podtrženo - samostatného - státu.

d) Potenciál události z hlediska sociální integrace a budování národní identity
Abychom mohli hovořit o mediální konstrukci přináležitosti k národu, měli bychom se zmínit o tom, jak chápeme národ jako takový. K tomuto účelu nám nejlépe poslouží definice Benedicta Andersona, který říká, že je to „představovaná politická komunita představovaná jako ohraničená a suverénní. (Anderson, s. 6) Tuto definici jsem vybrala proto, že u národa zdůrazňuje nutnost uvědomění si, že je národem. A to je právě to, k čemu mu masová média v čele s televizí a jí přenášenými mediálními událostmi pomáhají.
Potenciál budování národní identity je u popisované události obrovský, což můžeme vysledovat z mnoha různých nápovědí a náznaků stejně jako z explicitně vyřčených názorů a postojů. Nejprve se krátce podívejme na obrazové vyznění události. Už její místo konání – Národní muzeum – jemně odkazuje k tomu, že by se mohlo jednat o událost spjatou s národem. Tento fakt je zdůrazněn využitím národních vlajek a standard. Atmosféru dotváří přítomnost vojáků v českých uniformách. Oblečení lidí v sále je bez výjimky slavnostní, což odkazuje k velkému významu události. To je také podle McQuaila typické pro rituální komunikaci. „Jejím cílem je spíše obřad, prožívání (...) a zdobnost než užitkovost. (McQuail, 2002, s. 74) Dominantní a také často zabíranou „figurou“ je socha prvního prezidenta samostatné republiky T. G. Masaryka v mírně nadživotní velikosti postavená na piedestalu, k jejímž nohám jsou odbojáři a členy české obce sokolské na počátku shromáždění kladeny květiny a věnce. Zde jasně vidíme odkaz na kontinuitu republiky, kterou v rámci nacionalistické interpretace českých dějin (podle Holého) odvozujeme právě od osobnosti T. G. Masaryka jako prezidenta – hrdiny – zakladatele, stejně jako vzdání holdu, poděkování a úcty této osobnosti, jejíž odkaz je „pro nás všechny“ stále velmi důležitý, a proto si jej připomínáme.
Nyní přejděme k „slyšitelným znakům“. Po krátkém komentáři redaktora České televize, který ve své 18ti sekundové řeči stihne jen říci, o jakou se jedná událost a kde se koná, následuje slovenská a posléze česká hymna hraná Českým Armádním orchestrem (zajímavé zde jsou dosti dlouhé pohledy kamery na sochu prezidenta zakladatele – jak kdyby byl živý a z jeho výrazu se dalo něco vyčíst). Po nich přichází na řadu přivítání účastníků akce ředitelem Národního muzea. Ten vyjmenovává důležité osobnosti, které se akce účastní, což opět rámuje událost jako významnou (nemůže přece být nevýznamná, když se jí účastní lidé jako předseda nejvyššího soudu, poslanci atd.). Následuje proslov předsedkyně českého svazu bojovníků za svobodu Anděly Dvořákové, který je z hlediska odkazů k národu a jeho identitě naplněn až po okraj, proto vybírám jen některé příklady. Za jedny z nejzajímavějších považuji ty týkající se označování: oslovení posluchačů „sestry a bratři“ jasně připomíná společnou historii a původ národa – všichni jsme sestry a bratři, je mezi námi silná – až pokrevní – spřízněnost; Národní muzeum je zase označeno za „toto posvátné místo“ – místo spjaté s národem je posvátné. Mluvčí dále zmiňuje, že „politická situace přeje nepřátelům“ – jasná dichotomie mezi „my a „oni“ (v jejím pojetí hlavně Němci); také připomíná historii národa a zmiňuje i mýtus ČSR jako „ostrov stability a demokracie“ v rozbouřené Evropě mezi válkami, což obratně spojuje s výrokem „my máme být na co hrdi“. Projev končí slovy, že „náš boj neskončil“ a že „hájíme historickou pravdu za všech okolností“, což snad ani nevyžaduje komentář. Druhý projev – předsedkyně společnosti Edvarda Beneše a profesorky UK Věry Olivové – je zdánlivě o něco umírněnější, ale také on poskytuje řadu příkladů, které dokladují, že je jím příslušnost k národu potvrzována. Stejně jako předchozí mluvčí vidí historii našeho státu ze subjektivní perspektivy a rámuje ČSR jako „stát, který důstojně prosadil svou existenci v Evropě a udržel demokratický režim přes všechny peripetie evropského vývoje“, což označuje za „nemalý výkon“. I zde je přítomno varování a pohled do budoucnosti – „boj o udržení národní tradice a identity trvá dodnes“ a 28. říjen je „dnem víry a naděje v naše konečné vítězství“. Paní profesorka také cituje báseň Jaroslava Seiferta. Pak zbývá už jen rozloučení redaktora ČT.

VI. Závěr
Z uvedeného je jasné nejen to, že událost můžeme označit za „mediální událost“, ale také to, že ji můžeme vnímat jako jasnou oslavu národa a národní identity. Najdeme zde řadu odkazů na kontinuitu (jedním z těch, které jsem nezmínila, jsou například záběry na mladé skauty, které přímo vybízejí k myšlence, že tu jsou lidé, kteří mohou a budou pokračovat v národní tradici), mnoho pobídek k národní hrdosti, slova naděje v další pozitivní směřování národa i kritiku dnešních poměrů vůči „ideálu první republiky“ („politikaření“ v projevu Anděly Dvořákové). Kritika je zde zcela přípustná, protože, jak uvádí Dayan a Katz, kontinuita (v jednom ze svých čtyřech typů) může také „propagovat změnu a redukovat diskontinuitu“. Redukce diskontinuity je tu reprezentována připomenutím tradice „čestné“ první republiky.
Diskontinuita – či spíše nejistota je v širším slova smyslu také omezována v tom ohledu, že nikdo nehovoří o dějinách našeho státu z objektivní perspektivy, naopak všichni využívají nacionalistickou ideologii. Tento fakt je krásně patrný v proslovu profesorky Olivové, která v něm má snahu shrnout české dějiny a dívá se na ně přesně tak, jak Holý popisuje nacionalistický náhled na dějiny, když ve své knize Malý český člověk a skvělý český národ píše: „Samostatným problémem konstrukce českého národa jako aktivního subjektu dějin je výklad období, kdy české snahy po dosažení demokracie a humanismu zřetelně selhaly. Taková selhání jsou zpravidla vnímána jako výsledek zrady a útlaku cizáků…“ (Holý, 2001, s. 108) Ač jindy paní profesorka hovoří o národu jako o aktivním činiteli, v případě roku 1948 se omezuje jen na konstatování, že „po necelých třech letech skončily naděje na obnovu svobody a vnitřní československé demokracie. Zapojení země do sovětského bloku v únoru 1948 vedlo k zlikvidování historického a politického náboje tohoto dne (28.října)…“ .
Závěrem bych ráda podotkla, že tuto mediální událost považuji za skutečně velmi zajímavou, a to nejen proto, že typicky reprezentuje „korunovaci“, ale také proto, že velmi názorně ukazuje konstrukci a připomínání národní identity v médiích. Podle mého názoru by stála za podrobnější analýzu.

VII. Použitá literatura

1.DAYAN, Daniel, KATZ, Elihu. 1994. Media events. The live broadcasting of history. Harvard university
2.ANDERSON, Benedict. 1983. Imagined communities. Verso
3.HOLÝ, Ladislav. 2001. Malý český člověk a skvělý český národ : národní identita a postkomunistická transformace společnost. Praha: sociologické nakladatelství
4.CAREY, James in McQUAIL, Denis. 2002. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál
5.McQUAIL, Denis. 2002 Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál