Co je to emoční inteligence a jak ji zvyšovat

Před časem jsem v článku Nadané dítě: Jaké by mělo být, aby v životě uspělo? psala o tom, že pro úspěch v životě nejsou podstatné jen výkonové charakteristiky, ale také emoční inteligence. Dnes se zaměřím na to, co pod tento pojem spadá, nastíním, jak se emočně inteligentní člověk chová a poukážu na několik věcí, které lze dělat, abychom svoji emoční inteligenci zvýšili.

Emoční inteligence: Co to je?

Pojem emoční inteligence poprvé použili v roce 1990 psychologové Peter Solovay a J. D. Mayer, kteří ji definovali jako součást sociální inteligence, která zahrnuje schopnost sledovat vlastní i cizí pocity a emoce, rozlišovat je a využívat těchto informací ve svém myšlení a jednání. Tento pojem byl pak proslaven především knihou Daniela Golemana, která nesla přímo název Emoční inteligence a vyšla v roce 1995 (u nás v překladu Markéty Bílkové v roce 1997). Já osobně chápu emoční inteligenci jako schopnost uvědomovat si své pocity a zacházet s nimi tak, aby to vedlo k pozitivním cílům.

Jak se emočně inteligentní lidé chovají?

Existuje pět hlavních oblastí, v nichž se emoční inteligence projevuje. Jedná se o znalost vlastních emocí, zvládání emocí, schopnost sám sebe motivovat, vnímavost k emocím jiných lidí a umění mezilidských vztahů. Emočně inteligentní lidé jsou otevření sami k sobě. Naslouchají si a mohou popsat, co se v nich odehrává. Své emoce jsou schopni zvládat. Nenechají se jimi ovládnout, místo toho se umí zastavit a na základě zhodnocení situace pak jednají. Umí pracovat se svými emocemi (např. nahlédnout na obtížnou situaci z jiné perspektivy), dopřát jim i přijatelné uvolnění. Umí realisticky a zároveň pozitivně myslet. Jsou schopní motivovat sami sebe k výkonu, nejsou tedy závislí (pouze) na odměnách přicházejících zvnějšku. Dokáží být vytrvalí, dobře zvládají překážky. Jsou vnímaví k emocím jiných lidí. Zohledňují jejich emoční prožívání v komunikaci a mohou jim pomáhat zvládat emoce. V mezilidských vztazích bývají oblíbení, protože je jim vlastní určitá vyrovnanost. Působí na druhé příjemně.

Jak svoji emoční inteligenci zvyšovat

Každý z nás má nějaké špatné vlastnosti, zlozvyky a slabiny. Pole emoční inteligence je optimistické v tom, že na svých charakteristikách v této oblasti můžeme pracovat a dojít k zásadnímu zlepšení. Dále uvedu pár tipů, o nichž si myslím, že by mohly být užitečné v rámci snahy o dosažení takového cíle.

1) Dbát na uspokojování vlastních potřeb (jídlo, spánek, pohyb apod.). Alespoň plus mínus zdravý životní styl nám pomůže v tom, abychom vůbec měli kapacitu věnovat se vlastním emocím, fungování v mezilidských vztazích a podobně.

2) Snažit se poznat sám sebe. Věnovat se introspekci a sebereflexi. Naučit se rozeznávat své emoce a uvědomovat si, co je spouští, odkud pramení, co znamenají.

3) Vnímat zpětnou vazbu, kterou nám dávají ostatní, zamýšlet se nad ní a snažit se podle ní modifikovat své chování, pokud to vyhodnotíme jako správné.

4) Realisticky myslet. Na základě rozumové analýzy eliminovat tzv. automatické myšlenky, které se nám vkrádají do hlavy v obtížných situacích velmi rychle a ani nevíme jak.
Příklad: Student "vyletí" u zkoušky. Automatické myšlenky by mohly být: "Jéžišimarjá, no to je to nejhorší, co se mi mohlo stát. Co teď budu dělat? Já se to nikdy nenaučím!" Tento přístup vede ke kaskádě negativních pocitů a ztrátě motivace. Uděláme-li takovýmto myšlenkám přítrž a uvědomíme-li si, jak vzdálené jsou od reality, můžeme je nahradit třeba tvrzením: "Tuhle zkoušku jsem neudělal. Takový typ otázek jsem neočekával. Je to pro mě zkušenost. Příště se musím lépe připravit a koncentrovat se na X a na Y." Tento přístup shrnuje situaci, analyzuje důvod jejího vzniku, konstruuje řešení. Je tedy aktivní a může ve výsledku vést k úspěchu.

5) Rozlišovat mezi sebou a problémem. Automaticky se s ním neztotožňovat, ale naopak se proti němu vymezit.
Příklad: Problém není v tom, že já jsem líný. Problém je lenost, se kterou musím bojovat.

6) Uvědomovat si své kladné stránky. Naše kultura nás často vede k tomu, že "sebechvála smrdí". Mylně potom o sobě často smýšlíme v negativním světle. Přitom máme mnoho předností, kterých bychom si na sobě mohli vážit. Uvědomíme-li si své dobré vlastnosti a úspěchy, zvedne nám to sebedůvěru, která je důležitá pro dosahování dalších našich cílů.

7) Stanovovat si realistické cíle, které lze splnit. Plánovat časové rozvržení jednotlivých kroků, které k cíli vedou a průběžně vyhodnocovat, jak plníme plán. Občas se také odměnit, udělat si radost něčím, co je konkrétně pro nás příjemné. Pokud se nedaří plán dodržovat, zamyslet se nad tím, zda je cíl skutečně v daném časovém období dosažitelný. Pokud ne, nebát se cíl přeformulovat nebo si prodloužit období k jeho dosažení.

8) Naladit se optimisticky a očekávat úspěch místo toho, abychom se trápili myšlenkami typu "co když to nevyjde". Je známo, že často se nám stane právě to, co čekáme.

9) Být empatický k druhým, snažit se je chápat. Naslouchat jim. Odsunout vlastní perspektivu a zaujmout perspektivu druhého.

10) Snažit se odpouštět druhým i sobě. Nechtít mít všechno perfektní. Být přívětivý.

11) Pracovat se svými negativními emocemi. Vyhledávat alternativní pohledy na situace, které nám na první pohled připadají negativní. Zároveň dovolit sám sobě emoce projevit takovým způsobem, jak je nám vlastní, jak nám to vyhovuje - najít si na to čas a bezpečné prostředí.

12) Nezoufat, pokud nám něco hned nevyjde a vytrvat. Naučit se odsunout uspokojení.

Pokud se chcete dozvědět víc, velice doporučuji Golemanovu knihu Emoční inteligence. Je velmi poutavě psaná - nejde o žádnou učebnici, spíše o publikaci opírající se o příběhy přímo ze života.

Zdroje:
Materiály ze seminář o emoční inteligenci realizovaného Poradenským centrem MU
Daniel Goleman - Emoční inteligence
Definice emoční inteligence podle MSC

Kam dál?
Vztahy a stres včera a dnes