Nadané dítě: Jaké by mělo být, aby v životě uspělo?

Chodím teď na předmět s názvem Psychologie nadaných dětí. V souvislosti s tématy, s nimiž se v jeho rámci setkávám, mám v hlavě pár myšlenek, a tak bych Vás dneska chtěla pozvat k takovému krátkému zamyšlení na téma nadání. Hlavní otázka, která bude předmětem tohoto článku, je tato: Kdo to je nadaný člověk? A jaký by měl být, aby uspěl v dnešním světě? K tomu, abychom nad tím mohli bádat, si ale nejprve potřebujeme uvědomit, jak nahlížíme na pojem nadání.

Historie vs. současnost

Vědecký náhled na to, co je to nadání nebo talent se v čase vyvíjel. Zatímco ve 20. letech byl běžně přijímaný názor amerického psychologa L. M. Termana, že nadaní jsou kromě školních úspěchů a intelektové obdařenosti nadprůměrní také po stránce fyzické, zdravotní, v oblasti sociálního přizpůsobení a dokonce morálních postojů, dnes se na ně díváme výrazně jinak.

Přijímáme myšlenku, že člověk může být nadaný v některé oblasti, zatímco v jiné může dosahovat průměrných nebo podprůměrných výsledků. To má zcela konkrétní důsledky pro praxi. Docela mě překvapilo, když jsem zjistila, jak je koncipovaná naše současná vzdělávací politika ve vztahu k rozvoji nadání u dětí. Podle vyhlášky o vzdělávání žáků se specifickými vzdělávacími potřebami a žáků mimořádně nadaných má prý právo na rozvoj svého talentu např. i dítě s talentem sociálním. Nevím, kdo to kde diagnostikuje a jen těžko si umím představit, že by učitelé talent takového žáka cíleně dále rozvíjeli, ale myslím, že to není špatně myšlené. Nahrává to tomu, abychom se dokázali dívat na lidi kolem sebe jako na talentované i v oblastech, o kterých jsme třeba dříve jako o sféře talentu neuvažovali, protože jsme se na nadání dívali třeba příliš úzce (např. jenom jako na výjimečné intelektové schopnosti).

Kulturní odlišnosti

Nadání je v myšlení lidí ukotveno různě. Poměrně výrazné rozdíly v pojetí nadaného dítěte nebo člověka obecně jsou i mezi severní Amerikou a Evropou, kde bychom to dnes už možná ani tak úplně nečekali. Zatímco Američané si jako nadané dítě představí v kolektivu oblíbeného, sportovně úspěšného chlapce, u nás v Evropě je to spíš malý vědátor zahrabaný v knihách s věčně rozvázanými tkaničkami. Na mě osobně z toho dýchá určitá tradice. Vypovídá to o tom, že Evropa stále ještě neztratila svoji jedinečnost a o tom, že euro-americká kultura stále není úplně jednolitým celkem.

Nadané děti a úspěch

Nadané dítě. Nálepka, kterou by asi každý rodič rád svého potomka označil. Méně si ale uvědomujeme, jak moc ve svých myšlenkách spojujeme nadání s úspěchem. Můžu se plést, ale domnívám se, že řada lidí má mezi těmito dvěma věcmi jasnou asociaci. Kdo je nadaný, měl by být přece taky úspěšný, no ne? Z mého úhlu pohledu to ale v realitě nemusí být tak úplně pravda. Záleží na tom, jak nadání měříme a definujeme. Kdo zaručí, že člověk, který vynikajícím způsobem zvládl intelektové nebo jiné testy, bude schopen uplatnit své schopnosti v reálném životě, který bývá mnohem komplikovanější než testová situace? Schopnost být úspěšný zdaleka není závislá jen na nadání (ať už v oblasti intelektu, hudby nebo třeba sportu), ale i na osobnostních vlastnostech. Rysy charakteru jako je vytrvalost, odolnost vůči stresu nebo ochota riskovat mohou nadání jak podpořit, tak utlumit. Významnou roli může hrát např. i kvalita označovaná jako emoční inteligence.

Co vlastně chceme?

Na předcházejících řádcích jsem se zabývala tím, jaký je náš pohled na nadané, jak je definujeme a na čem je to závislé. Nyní už jen zbývá zodpovědět otázku, jaký by měl nadaný člověk být. Odpovědi závisí na tom, jakou přijmeme perspektivu a jaké hodnoty vyznáváme. Chceme-li, aby byl úspěšný v dnešním světě a na současném trhu práce, budeme inklinovat k tomu, že by měl být flexibilní, dobře se adaptovat na změny, umět efektivně komunikovat, rychle řešit komplexní problémy, osvojit si výhodný styl vedení lidí... Bude-li nám záležet spíš na morálních postojích, o kterých hovořil Terman, vrátíme se asi k hodnotám jako je čestnost, ochota stát si za svým názorem, poctivost a stálost. Jde něco takového dát dohromady? Je možné integrovat v jednom člověku oba tyto pohledy? To už ponechám jako otázku do diskuze...



Kam dál?

K čemu je školní psycholog a jak může pomoci