Jaká je cena lidského života aneb Kolik stojí člověk - 2. díl

Úvodem tohoto krátkého zamyšlení chci upozornit, že ve svých úvahách nebudu brát v potaz:

1) Možnost, že smrtí život nekončí. Dostali bychom se na tenký led, ze kterého by se nám špatně vybruslovalo. Ostatně nejsou teorie o věčně trvajícím lidském bytí pouze produktem nabubřelosti člověka?

2) Pominu absurdní teorie pokoušející se vyčíslit hodnotu člověka jako cenu hmoty, masa, krve, kostí... Onehdy jsem zachytil výpočet, dle kterého stojí chemické látky, ze kterých se skládá lidské tělo kolem 1 dolaru. Nikoho by nenapadlo takto ocenit ani prase nebo krávu.

Hodnota lidského života optikou české společnosti

Hodnotu lidského života spoluurčuje každý z nás. Námi volení politici rozhodují, kolik z veřejných peněz půjde v rámci přerozdělování na zdravotnictví. Porovnávají efektivitu takto vynakládaných prostředků s jejich alternativním využitím. Prostřednictvím trestního zákoníku dávají najevo, jaký zřetel se klade na ochranu života a jaký na ochranu majetku.

Podíl českého zdravotnictví na HDP je jeden z nejnižších mezi zeměmi OECD, v roce 2008 činil 7,1 procenta. Méně dávali už jen v Polsku, Chile, Koreji, Turecku a Mexiku. Průměr je rovných 10%, např. ve Francii to bylo 11,2% a v USA dokonce 16 procent.

Základní trestní sazba za vraždu je deset až osmnáct let, za padělání peněz 1 - 5 let, za loupež 2 - 10 let...

Lidský život nelze docenit v krátkém časovém horizontu

Výpočty toho, jaké kdo za život vyprodukuje bohatství či kolik odvede na daních, jsou úplně mimo mísu. Pinožení se za hmotnými statky může končit naprostým fiaskem i v případě, kdy je "pinožitel" za života oceňován a veleben. Dobrým příkladem je třeba Thomas Midgley, který má na svědomí olovnatý benzín a freony do ledniček. Až spoustu let po jeho smrti se přišlo na to, že by byl lidstvu daleko větším přínosem, kdyby se místo dřiny věnoval poflakování a popíjení.

Bereme-li v potaz dlouhé časové období (ne jen ubohých pár desítek let, které se každé individuum potácí po tomto světě), dostáváme se k tomu, že obrovskou hodnotu mají životy lidí, kteří se věnovali potomkům (vlastním či cizím).

Příklad: Věnoval-li by Kopčem celý svůj čas na této zemi kariéře ve výrobě pazourků, cena jeho života by byla nepatrná oproti Veverčákovi, který by měl 10 dětí. Z pazourků totiž po tisících let nezůstalo nic, kdežto děti (reálná, ne však 100% jistá možnost) mohou mít v dnešní době miliony potomků. Kopčem by to ani eskapádami s ohněm nezachránil :)

Jistě, jsou zde lidé natolik jedineční, že svým dílem "obhájí" svou existenci a jejichž život má díky přínosu pro lidstvo velkou cenu i jsou-li egoističtí a kašlou-li na všechny včetně potomků. Odhaduji jejich množství na 0,01% z populace.

Co vzkazuji zbývajícím 99,99 procentům

Všem, kteří kašlou na rodinu, nic pozitivního pro ostatní nedělají a např. za velké prachy managují kopáče kanálů, musím vzkázat: Za 10 tisíc let po Vás nezbude ani ten smrad. Cena Vašeho života se limitně blíží nule.

Všem, kdo třeba aktuálně nemají nic, nejsou in, nedělají kariéru, ale záleží jim na ostatních, starají se o rodinu a děti, vzkazuji: Nežijete nadarmo, cena Vašeho života se blíží nekonečnu.

Zajímají Vás jiné názory na oceňování lidského života? Přečtěte si článek Jaká je cena lidského života aneb Kolik stojí člověk - 1. díl.