Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač - Psycholog v Pardubicích

Dítě mi zničilo život - O pomýleném TV dokumentu

Mikroblog
Dnešní článek bych chtěla věnovat pořadu, který před nedávnem vysílala televize Prima. Doporučil mi ho jeden kamarád (jehož tímto srdečně zdravím :) ) s tím, že by mohl mým biologickým hodinám pomoci zpomalit. Zda se to podařilo, se můžete podívat dále.

Britský dokument Dítě mi zničilo život jsem otvírala s očekáváním kvalitně zpracovaného tématu. Měla jsem totiž kdoví proč za to, že pochází z dílny BBC, což zřejmě není pravda a což slouží ke cti BBC.

O co v dílku "Dítě mi zničilo život" vlastně jde

Nechtěla bych v tomto článku zpochybňovat cíl, který autoři sledovali. Myslím, že ten je asi to jediné, s čím se do jisté míry dá souhlasit. Je fakt, že v naší společnosti existují určitá tabu. Jedním z nich jsou i negativní emoce a postoje k vlastním dětem. Proč na to v televizi neupozornit. OK. Kdyby se to udělalo šikovně, mohlo by to některým lidem třeba i pomoci vyrovnat se s pocity, které sami prožívají a nechápou. Nicméně vůči formě, jakou to bylo uděláno, mám řadu výhrad a domnívám se, že to, jak byl pořad koncipován, žádné dobré věci neposloužilo.

Dokument stojí na výpovědích několika rodičů (hlavně matek, ale i otců), kteří mají různý počet dětí v předškolním nebo ještě mladším věku. Vlastně celý sestává z toho, jak tito rodiče nadávají a plivou na svůj úděl péče o zcela zdravé děti (co mají, proboha, říkat rodiče dětí s nějakým postižením?). Hlavou mi celou dobu běžela jen otázka "a co čekali?" Ono není těžké pochopit, že top manažerka zvyklá cestovat po světě se nyní na mateřské cítí nesvá. Že jí chybí kontakt s dospělými lidmi, její práce atd. Je dost dobře možné, že její intelektová kapacita při starosti o dvouletá dvojčata není využívána tak, jak byla zvyklá či jak by potřebovala. Jenže to si přece takto inteligentní žena musí zvážit předtím než děti má, ne? On jí někdo zatajil, že dětem se musí vyměňovat plínky? Netušila snad nic o tom, že brečí? A takhle byste se mohli ptát dál. Řada lidí, kteří zde vystupují, prostě vypadají, že vůbec nepřemýšlejí... Nejvíc mě asi pobavil tatínek, který prohlásil: "Když dám dítěti do pusy dudlík, očekávám, že ho tam bude mít - a ne že ho vyplivne." No, byla by to hezké, kdyby děti dělaly vždycky jenom to, co dospělí chtějí nebo "očekávají". Ale je rozumné takové utopii věřit a s tímto přesvědčením mít dítě?

Průšvihů v tomhle pořadu je ale daleko víc. Dost smutné je např. to, jak se jedni rodiče nechávají točit na kameru a přímo před svým (cca čtyřletým a tudíž jistého pochopení zcela jistě schopným) synem mluví o tom, jak ho nesnášejí. Přitom si s ním hrají. Nevěřila jsem svým očím. Jak by jim to taky potom mohlo doma fungovat, když a) mají k synovi ten postoj, že jim zničil manželství, b) ještě o tom před ním otevřeně mluví? A to zároveň tvrdí: "Chtěli jsme být ideální rodiče." Ale copak "ideální rodiče" něco takového dělají?

Dalším senzačním místem byla maminka, která byla v šoku z toho, jak se její dcera (mimochodem úplně nesmyslně oblečená s jakýmisi křidélky na zádech) chová v supermarketu. Jednak se mohla propadnout studem (což moc nechápu, neb přeci téměř všichni dospělí mají své zkušenosti s tím, že děti někdy prostě v supermarketu vyvádějí, protože chtějí něco, co jim rodiče nechtějí koupit) a jednak řekla krásnou větu: "Nech si to na doma, protože tam tě můžu ignorovat." Hm, vztah matky s dítětem zde bude asi taky super.

Bulvární slátanina

Můj celkový dojem je ten, že se vystupující rodiče vůbec nesnažili pochopit chování svých dětí a zároveň se vůbec nesnažili budovat s nimi nějaký pozitivní vztah. Uznávám, že jsou momenty, které jsou pro nás dospělé prostě nevysvětlitelné a kroutíme nad nimi hlavou. Ale rozhodně to nejsou všechny. Jasné taky je, že vnímáte-li jakékoli chování dítěte jako otravování, pak se vám na ně těžko kladně a klidně reaguje... A jste v kolotoči negativna. Místo toho, aby se matky snažily vyladit na své jedinečné dítě a "synchronizovat se" s ním, tu ženy nadávají na to, že už si nemůžou dělat, co je v kterou chvíli napadne a musí vzít v úvahu taky existenci dítěte (které dobrovolně měly). Což něco říká o tom, jak sobecká naše doba je.

Celý tento pořad mě zklamal. Dojem slátaniny pouze dokresluje to, že ač celou dobu rodiče nevypustí z pusy jediný trochu pozitivní komentář, nakonec řeknou, že kdyby mohli, čas by stejně nevrátili. Tzn. asi své děti přece jen mají rádi. A nějaké hloupé televizní stanici se propůjčili k tomu, aby mohl vzniknout dokument s lákavým bulvárním názvem.

Mrzí mě na tom také to, že by se takový pořad dal pojmout daleko zajímavěji. Je pravdou, že negativní emoce lidé vůči svým dětem prožívají. Rodičovství skutečně není lehké a nese s sebou momenty, které jsou velmi náročné. Ze školy vím, že existují i matky, které se reálně děsí toho, že by svému dítěti mohly v afektu ublížit nebo ho dokonce zabít. To je všechno pravda. Můžeme o tom mluvit. Ale budou-li aktéři takových rozprav vypadat jako pitomci, kteří měli o rodičovství naprosto nereálné představy, nikam se nedostaneme, protože většina lidí – stejně jako já - podobné debaty shodí ze stolu s tím, že je to pouhé kafrání a stěžování si, které si daní lidé měli odbýt někde u kafe. A to zvláště v době, kdy je řada párů nešťastná z toho, že nemůže mít děti.

Závěrem

Na závěr bych ještě chtěla podotknout jednu věc: rodičovství je o generativitě, tedy o dávání a schopnosti jakéhosi přesahu přes vlastní potřeby (viz článek o článek o psychologovi Eriku Eriksonovi). Lidé, kteří do něho chtějí jít, by si to asi měli uvědomit. A pokud do něj jít nechtějí, je asi pro všechny (hlavně pro to dítě) lepší volbou, když odolají společenskému tlaku a dítě prostě nemají.

Aktuálně je dokument Dítě mi zničilo život k dispozici například tady.

Kam dál?
Láska rodičovská a dětská

Štítky:

 Místo pro Vaše hodnocení:
Zrcadlo aktuálně: Zajišťovací příkazy: Novinářská stupidita nebo ovlivnění voleb?

Diskuse o článku Dítě mi zničilo život - O pomýleném TV dokumentu

Anonymous Anonymní:

Dokument jsem shlédla a rozhodně si nemyslím, že je "pomýlený" či dokonce "slátanina". Souhlasím však s tím, že výpovědi žen nemusely být snímány v přítomnosti dětí.

Ženy, které jsou matkami malých dětí, by pravděpodobně potvrdily, že podobné pocity reálně mají. (Ale ne všechny by asi byly stejně ochotné je říci na kameru. Zvládat skvěle roli matky naše současnost u ženy automaticky předpokládá.) Domnívám se, že maminek, které si dětství svých dětí "užívají každou minutu" se krčí jen pár procent na některém z konců Gausova rozložení. Je za tím talent od Boha, pečlivá příprava na rodičovství a nejčastěji asi obojí.

Pokakané plínky, probdělé noci, odmítnuté či rozlité jídlo, hodiny "neviditelné" práce navíc, únava ... k rodičovství patří a je těžké si udržet trvalý nadhled a optimismus. Přijde mi čestnější si pocity uvědomit a přiznat a případně si říci o pomoc.

Děti rozmrzelé ženy jsou protivnějí (mluví ze mne roky zkušeností). Člověkova nálada nikdy není jen jeho soukromá věc, jakkoliv se ovládá, prostě se šíří a děti na nepohodu matky reagují.

Moje rada? Ženy musí myslet i na sebe a nenechat se "semlít", tj. zajistit si hlídání, pomoc strojů partnera a služeb v domácnosti i s dětmi. Hlavně chodit "ven" (do mateřského centra, cvičit, na výlety do přírody...kamkoliv, kde to děti baví nebo tam jejich zlobení nevadí a neukrádá to tak matce energii). Dělat prostě cokoliv, co ženu pozitivně ladí a naplňuje, mít před sebou vizi volného času - třeba jednoho odpoledne v týdnu. Fajn jsou i partnerské akce bez dětí, nemyslím ani tak sex, jak spíš večeři v klidu v restauraci, společnou návštěvu kina apod.

 
Anonymous Anonymní:

Nevim proc jsou matky na sve deti takove....ja mam 23 let mam doma dve deti ve veku 2 roky a druha 8 mesicu ...bydlim ve velke britanii celou rodinu mam v cz jsem tu uplne sama s manzelem ... ten je vecne v praci co mam rikat ja vecne zavrena doma s detmi...ale nikdy bych nerekla ze mi znicili zivot miluji je i kdyz je to tezke a narocne kolikrat si uz nevim rady a placu sama na sebou a kdyz keme prjd emuj syn a kouka na me jak placu tak ho obejmu a reknu si ze ty deti nemuzou za to ze chteli na svet...deti mamu potrebuji a chcou citit lasku a ne nenanvyst ...pro me jsou takove matky prominte to se ani neda nazvat matkou ...nevim co dodat je to vuci ostatnim maminkam nefer tento porad jsou matky ktere maji vice drti a maji toho dost a staraji se jsou trpelive a miluji sve deti ...nevim dneska je jina doma hnusna doba

 
Anonymous Anonymní:

Zdravím, tento "dokument" jsem viděla včera a byla jsem znechucená. S vaším článkem souhlasím, zaujaly mě úplně stejné momenty. Jak naivita rodičů toho, co dítě vyžaduje, tak mluvení rodičů o jejich nenávisti vůči nim, klidně před nimi. Negace a jenom negace. Ještě bych jen dodala, že co se asi stane, až se jejich děti jednou na ten dokument podívají? Jak se asi budou cítit? Budou-li toho s takovou výchovou vůbec schopny? Harimata z Neznamnudu . wordpress . com Na váš článek jsem upozornila na svém blogu ;)

 

Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku