Proč Češi milují hnusné jídlo

Z televizní kuchařské šou v USA

Dobrý večer Ameriko! Jak se všichni máte? Já skvěle! Dnes si uvaříme krajovou specialitu z Evropy: Moravského vrabce. Budeme potřebovat tyto ingredience:
- Vepřovou plec, pokud chcete zdravější a levnější variantu, použijte vykostěné kuřecí stehno,
- cibuli,
- hlávkové zelí,
- pravý český knedlík, ten je těžko k sehnání, můžete nahradit třeba bagetou nakrájenou na kolečka...

Jsou to ti Američani ale hovada, co? Delikátní kuře se zelím a bagetkou prezentují jako Moravského vrabce.

Ale kdeže. O gurmánech za velkou louží si nedělám iluze. Jak bystřejší čtenáři určitě postřehli, šlo o fiktivní příklad. Takhle totiž vaříme zahraniční speciality u nás v České republice.

Úžasný byznysplán

Vezměte prasečí sračky a řepný cukr. Slisujte, zabalte jako čokoládu a nazvěte "Tmavá pochoutka". Složení poctivě napište na obal. Navezte do marketů, označte jako "Akce". Výdělek jistý.

Velké části našich spotřebitelů totiž záleží jen na 4 věcech: Ceně, konzistenci, barvě a obalu. Vypadá-li něco jako čokoláda, nezkoumají, zda je to čokoláda. Zaslepeni úsporou finančních prostředků berou plné vozíky.

Tupí čeští výrobci

Bohužel člověk, který vyžaduje alespoň elementární kvalitu, často nemá v běžné obchodní síti jinou volbu než koupit zahraniční výrobek. Několik příkladů:

- kečup bez zahušťovadel s přijatelným obsahem rajčat,
- paštika, která má alespoň tolik součástí živočišného původu, aby se člověku při čtení složení nezvedl kufr,
- grilovací klobásy z masa...

Pokud vidím srovnatelné produkty za dobrou cenu, vždycky se snažím vybírat dle země původu a upřednostnit ten od nás. Čeští výrobci mě ale nutí nakupovat od zahraniční konkurence. Netěší mě to, byl bych rád, kdyby mé peníze zůstaly doma.

Proč Češi milují hnusné jídlo

1) Češi žijí v přesvědčení, že jsou sociálně slabí. V rámci svých pracovních zkušeností jsem se opakovaně setkával s chudými lidmi. Garantuju Vám, že to nejsou skuhralové vykupující diskonty. Život je otázkou priorit. Kdybych do sebe cpal odpad, ušetřím cca 1 000,- Kč za měsíc. Každý rok bych si mohl koupit pár kousků značkového oblečení nebo zajet na skromnou zahraniční dovolenou. Za 20 let bych si našetřil na auto nižší střední třídy. Je to dostatečná odměna za takové strádání? Pro mě ne. Pro velkou část obyvatel ČR ano.

2) Komáři zvládli lidi nasytit. Jezdit jakýmkoli novým auťákem, koupit si zahraniční elektroniku (i shitovou), podívat se ven (kamkoli na západ), to bylo něco. Jídlo nemělo tuto exkluzivitu, alespoň nějaké bylo k dispozici pořád. Samozřejmě výběr pokulhával, školní jídelna mě děsí ve snech do dnešních dnů. Na druhou stranu se některé potraviny dělaly poctivěji.

3) Za komárů byla spousta věcí k mání pouze nárazově. Lidi proto měli tendenci, vyskytl-li se požadovaný výrobek, nakoupit obrovské množství bez nějakých větších úvah. Báli se, že to v budoucnu nebude. Z toho dle mého názoru plyne bezmyšlenkovité skupování všeho, co se tváří jako časově omezená nabídka.

4) Češi jsou mistři improvizace. Mají tendenci nedržet se osvědčených postupů, přidávat něco ze sebe. V případě mimořádné situace úžasná vlastnost. V běžném provozu cesta do průseru.

5) Češi rádi někoho přechytračí. "Ta Máňa je úplně blbá. Bere párky u řezníka. Já je kupuju v Lidlu za polovic." S tím souvisí neschopnost uvědomit si, že stejně jako jsou propastné rozdíly ve kvalitě např. aut, jsou i propastné rozdíly v potravinách. Koupili byste káru, u které neznáte jméno a adresu výrobce? Ne. Ale dávat takto tajemné jídlo dětem, to jo.

Blýská se na lepší časy

Jsem optimistou. Lidé se pomalu učí rozlišovat, co je hnusné a co dobré. Čím dál častěji vidím v marketech nakupující, kteří pečlivě zkoumají složení toho, co budou jíst. Roste množství spotřebitelů vyhledávajících kvalitní produkty mimo obchodní řetězce. Snad se jejich počet zvýší natolik, že bude dobré jídlo za rozumnou cenu brzy dostupné pro všechny. A když píšu dostupné, myslím při ruce. Bez nutnosti absolvovat okružní jízdu po kraji.