Knížky z dovolené: MacDonaldová, Pagnol a Herriot

...aneb jedna zajímavá autorka, jedno zklamání a jeden zmatek.

Ve svém minulém článku jsem se svěřila s tím, které knížky se mnou pojedou k moři. Teď už jsem z dovolenky zpátky, a tak vám nabízím komentář ke všem z nich. Třeba Vás některá upoutá.

1) Betty MacDonaldová - Vejce a já

Z vypůjčených knížek rozhodně nejpříjemnější překvapení. Vejce a já je zábavný román o tom, jak se jedna americká dívka na sklonku 20. let 20. století vdala za sympatického finančníka. Tomu ale po svatbě lidově řečeno trochu "hráblo" a rozhodl se zakoupit slepičí farmu. Novomanželka, od dětství vedená k tomu, že má následovat svého muže kamkoli on chce a zamilovat si, cokoli dělá, jde samozřejmě s ním.

Román s nadhledem líčí první léto, kdy manželé dávají dohromady polorozpadlou farmu, i roky následující, jejichž koloběh se pro hlavní hrdinku mění jen v závislosti na tom, jaké je roční období. Vstát ve čtyři, vybojovat bitvu s věčně nefungujícím sporákem, nakrmit kuřata, uvařit, uklidit, vydrhnout podlahu, a pak taky prát, prádlo věšet, česat ovoce, zavařovat, asistovat u zabíjení prasete a podobně. Mezitím stihnout rodit, kojit a starat se o děti. Určitá naděje svítá po třech letech, kdy se manželovi podaří stávající farmu prodat a zakoupit lepší - s vodou a dokonce i elektřinou. Hezkou vyhlídku na pozdější vstávání v důsledku času ušetřeného technikou ale Betty rozbíjí manželova nekompromisní věta: Čím dříve se kuřata nakrmí, tím dříve začnou snášet. Vstává se pořád ve čtyři.

Takže jaké je z této knížky poučení? Pokud máte trochu rozumu, v žádném případě nekupujte slepičí farmu... Neb jste tam jen otroky slepic, ač veškerým vašim příbuzným připadá kouzelné, jak tradičně a postaru žijete.

Román je psaný v ich-formě a čerpá z vlastních zážitků autorky, která skutečně se svým mužem na slepičí farmě žila. Dokud mu po nějakých třech nebo čtyřech letech neutekla i s dětmi zpátky do města.

2) Marcel Pagnol - Jak voní tymián

Tak knížku s tímto poetickým názvem jsem brala do ruky s radostným očekáváním pohodového počtení. Musím ale přiznat, že jsem zvládla jen něco přes šedesát stránek. Jedná se stejně jako v případě MacDonaldové o autobiografickou záležitost. Ovšem chybí jí humor a vůbec nějaké emoce. Nedokázala jsem najít víc než nudný a zbytečnými podrobnostmi přetékající popis Pagnolova dětství. Dále se pravděpodobně vyvíjí do jeho dospělých let, ale tam už se zřejmě nedopinožím. Kdykoli jsem totiž vzala tuhle bichli do ruky, chtělo se mi po dvou třech stránkách neodolatelně spát. Pokud jste ale detailisti a potrpíte si na zcela konkrétní představu o nábytku v pokojích, tramvajových zastávkách a křidýlkách lučních kobylek, nemůžete zvolit lépe. Pozitivní je také to, že s touhle knížkou budete rozhodně donuceni zvolnit. Rychlé tempo je totiž jejím totálním opakem.

3) James Herriot - Zvěrolékař na blatech

Zajímavou autorku i zklamání už máme za sebou. Knížka Zvěrolékař na blatech spadá do poslední kategorie: zmatek. Od tohohle velmi příjemně a laskavě píšícího autora už jsem před časem přečetla knihu To by se zvěrolékaři stát nemělo. Věděla jsem, že vyšly i nějaké jeho další knížky a zcela náhodně jsem si zvolila Zvěrolékaře na blatech. Ale ouha! Nakladatelé si se mnou zahráli ošklivou hru. Až u bazénu hotelu Marina v Rabacu jsem totiž zjistila, že se jedná o překlad první části právě té knihy, kterou už jsem četla. No koukněte na to: To by se zvěrolékaři stát nemělo je tvořené překlady anglických originálů s názvy "If only they could talk" a "It shouldn´t happen to a vet" a Zvěrolékař na blatech je překladem "If only they could talk". Tak mi řekněte, jak má tohle člověk poznat, když to nijak do hloubky nekoume. No nic, příště budu pozornější. Zdá se, že kompatibilní k To by se zvěrolékaři stát nemělo jsou například Když se zvěrolékař ožení, Zvěrolékař mezi nebem a zemí a Zvěrolékař a jeho přátelé.

Jinak ale knížky tohoto anglického veterináře rozhodně doporučuji. Je to velmi hezky strávený relax. A nahlédnutí do zajímavého prostředí, do kterého se jen tak někdo z nás asi nedostane.

Na závěr

Možná si říkáte, že jsem nakonec s dovčou a knížkami dopadla jak Baťa s dřevákama či jak sedláci u Chlumce, neb dvě ze tří se prakticky nedaly číst. Nebojte se ale. Já se pojistila. Vzala jsem s sebou nakonec i MacDonaldové knihu Co život dal a vzal, která je tvořená jejími třemi dalšími romány. Takže co číst bylo. A protože se mi Bettyina tvorba zalíbila, určitě se časem dočkáte článku, v kterém se budu koncentrovat jenom na ni a na její zajímavý život.

Kam dál?
Betty MacDonaldová - O autorce knížky Vejce a já