Situace na D1 a pravomoci dálniční policie

Známý mě požádal, jestli bych mu nepomohl s prací. V pátek 2. 7. 2010 těsně před prodlouženým víkendem (svátky 5. a 6. července) potřeboval odvézt nějaké zboží do Kolína. Bylo mně jasné, že to nebude procházka růžovým sadem. Byl jsem na to upozorněn, ale jelikož jsem se dříve jako řidič nějaký čas živil a jelikož je můj známý velmi seriozní člověk, který mně v životě též hodně pomohl, tak jsem se k této akci uvolil.

Pohodový provoz

Ráno nebyla situace tak dramatická. Provoz byl sice hustší než obvykle, ale nic tragického to nebylo. Silnice E50 byla volně průjezdná a před nájezdem na D1 před Holubicemi jsem se zastavil na pumpě na kafe. Měl jsem v plánu, že přes dálnici pojedu jenom zhruba padesátikilometrový úsek, abych se vyhnul případným kolonám a nepříjemnému čekání. Dodávka, kterou jsem řídil, je téměř nový, velmi spolehlivý stroj, který dosahuje rychlostí a zrychlení jako běžný osobní automobil. Není žádný problém předjet osobní auto či kamion bez toho, aby někomu bylo bráněno v plynulé jízdě.

Blbec na dálnici

Po tom, co jsem vjel na naši chloubu D1, jsem zvýšil pozornost a začal se ještě důkladněji věnovat řízení a celkovému ovládání vozidla. Po asi 8 ujetých kilometrech jsem přejel do levého pruhu, abych mohl předjet kolonu kamionů a držel se v něm nějakou dobu při rychlosti, která je v daném úseku povolena. Nevšiml jsem si, že pán ve fialovém těžce nadupaném fáru Ford Ka spěchá. Ten imbecil mě předjel a okamžitě dupl na brzdy tak, že jsem téměř neubrzdil. Chybělo pár metrů a naboural jsem ho. Pak jsem si povšiml, že se v autě nějak podivně rozmachuje a ukazuje, ať jedu do pravého pruhu. To jsem udělal. Tento strašně spěchající člověk do toho pravého pruhu přejel taky a ihned znovu dupl na brzdy, takže jsem musel zpomalit. Celá situace se opakovala asi šestkrát. Potom už jsem rezignoval a za tím blbem se vlekl devadesátkou. Nevím, co tím ten pán sledoval. Asi chtěl způsobit nehodu a někoho zabít, jinak si to nedovedu vysvětlit.

Teplej bonz, dobrej bonz

Při těchhle eskapádách, které tento človíček předváděl, při tom, jak ohrožoval mě a ostatní, jsem usoudil, že některé lidi by za volant neměli vůbec pustit. Byl jsem fakt docela bezradný. Nejsem práskač, ale tohle už bylo moc. Tak se přece nemůže chovat normální člověk. Přes handsfree jsem zavolal na policii, nahlásil jeho auto i značku. Pak jsem si připadal dost hloupě, protože takové věci teda rozhodně nedělám, ale kdo jiný by mi v takové situaci mohl pomoct než dálniční policie? Napadlo mě, že je možná někde poblíž nějaká hlídka, která by mohla toho neandrtálce zastavit a dát mu třeba pendrekem přes držku. To by bylo asi nejlepší řešení, ovšem vím, že takové pravomoci bohužel policie nemá. Případ byl postoupen dálniční policii a po chvíli mně volal příslušník.

Těžká práce a svázané ruce dálničních hlídek

Po rozhovoru, ve kterém jsem hlásil svoje nacionále a co se vlastně stalo, jsme přešli na to, jak se celý případ bude řešit. Nakonec jsem své oznámení stáhl, protože bych nedosáhl ničeho. Každopádně Vám nastíním, jakým směrem by se celý případ ubíral.

Policie by majitele vozidla samozřejmě našla, to není podle SPZ žádný problém. Dotyčný majitel by ovšem musel uvést řidiče, který řídil, a to samozřejmě dle našich výborných zákonů nemusí. I kdyby osoba, na kterou je auto psáno, uvedla, kdo byl v inkriminovaný okamžik za volantem, neznamenalo by to ve finále nic. Museli bychom se dostavit ke správnímu řízení a to by pravděpodobně dopadlo tak, že by nebylo nijak rozhodnuto, protože by to bylo slovo proti slovu. Něco jiného by bylo, kdybyste v autě byli dva. To byste to správní řízení pravděpodobně vyhráli. Takže tady jasně vidíme, že na darebáky není žádný metr a kdybych oznámení nestáhl, tak jediné, co dosáhnu, bude, že se dálniční policie bude muset zatěžovat papírováním, které k ničemu nepovede, a to jsem nechtěl, protože si dovedu představit, jakou práci ti chlapi asi mají.

Kam dál?
Bezpečnější silnice: Návrh řešení