Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač - Psycholog v Pardubicích

Co mi dalo psaní blogu aneb Proč psát blog

Mikroblog
Motto:
"Každý autor píše nejdřív pro sebe, později pro čtenáře a nakonec pro peníze."


Nevím, kdo má tento (mnou možná trochu zkomolený) citát na svědomí. Ale vím, že já se i po dvou letech psaní blogu pořád nacházím v první fázi. Sobecky přiznávám: Přínosy vidím hlavně na své straně. Mám radost, když si někdo článek přečte a líbí se mu. Ale pokud by tomu tak nebylo, nehroutil bych se. Nelžu teď sám sobě? :)

Co mi dalo psaní blogu?

1) Pokoru

Spousta lidí (především těch, kteří prožili většinu života za "komárů") žije v zajetí představ o vlastní dokonalosti a úžasnosti. Setkávají se pořád se stejným okruhem přátel, s nimiž se navzájem utvrzují o pravdivosti svých skvělých názorů. Kdo s něčím nesouhlasil, byl již dávno vyobcován a označen za blba.

V dnešní době je publikování na Internetu tak jednoduché, že to zvládne každý, kdo je gramotný. Ovšem "kafralové" nepublikují. Asi cítí červíčka, který hlodá a říká: "Co když s Tebou nebude nikdo souhlasit?" Nebo (horší varianta): "Co když Tvá moudra nebudou vůbec nikoho zajímat?"

Je to holt risk dát své názory celému národu všanc. Reálně totiž hrozí, že jako bloger dospějete k poznání vlastní malosti. Což se dá řešit buď agresí nebo pokorou. Já se snažím o pokoru.

2) Vypsal jsem se

Obrovským plus, které mi blog dal, je to, že jsem se aspoň trochu naučil psát souvislé texty, které mají svůj začátek, prostředek a konec (většinou). Také jsem oprášil znalosti z pravopisu. Když už strávím čas s vymýšlením článku, chci, aby nebyl plný gramatických chyb.

3) Poznal jsem zajímavé lidi

Poznal jsem zajímavé lidi nikoli osobně, ale přes jejich tvorbu. Téměř o nikom nevím, jak se jmenuje. A je mi to fuk. Blogerská komunita není jako Facebook. Je to neviditelná sociální síť. Člověk se primárně neprezentuje (krom pár exhibicionistů) jménem a pár výkřiky, ale dává o sobě vědět konkrétními postoji a sděleními.

4) Naučil jsem se něco málo o tvorbě stránek

Jsem sice 100 let za opicema, neovládám redakční systémy (Joomla, Drupal, Wordpress...), php, javascripty a podobné věcičky. Ale o HTML a CSS díky blogu něco málo vím. Kdybych měl cit pro grafiku (z výtvarné výchovy jsem měl na základce za 3), uměl bych asi vytvořit stránku (plus mínus autobus), jakou chci.

5) Seznámil jsem se s reklamními a provizními systémy

Popravdě ani nevím, proč. Žádné velké love nebyly, nejsou a nebudou. Ale prostě mě to baví. Vyhrál jsem si s Adsense, Billboardem, VRS, Aukrem, Inviou, Wedosem, Vivantisem, Sklikem...

6) Naučil jsem se základy optimalizace pro vyhledávače

Na této problematice mi přijde zajímavé, že není žádný přesný návod, jak u vyhledávačů uspět. Kdyby ho někdo znal, ovládl by celý Internet. Samozřejmě jsou veřejně dostupné zásady, bez kterých to nejde. Ale taky je v tom troška alchymie. +JA+ rozjíždí nový projekt, u kterého bych měl fungovat jako konzultant. Kdo ví, jestli budu za moudrého SEO šamana nebo za idiota.

Tak co, nalákal jsem někoho, kdo ještě nebloguje? Pokud jo, budu si připadat jak pátý z Beatles :)

Štítky: ,

 Místo pro Vaše hodnocení:
Blog Zrcadlo aktuálně: Jsem moc rád, že jsem byl mladý v 90. letech

Diskuse o článku Co mi dalo psaní blogu aneb Proč psát blog

Anonymous Anonymní:

Dobře Vašku :) Jen nám toho dej ještě více ze sebe :)

dan

 
Anonymous Lafi:

Jako bych se v těch slovech našel :-)

 
Anonymous Mordemy:

Ad. úvodní odstavec a 1) Blogování je tak trochu exhibicionismus. Kdybych mi šlo jen o psaní "pro sebe", budu si vést uzavřený deník. To, že něco publikuju veřejně (byť pod anonymním nickem) mě ovlivňuje a ať chci nebo ne, píšu zčásti "pro čtenáře" (respektive pro dobrý pocit, že to někdo čte).

Na druhou stranu kolik čtenářů by pro mě samotného bylo zajímavých, kdyby oni psali blog? Četl bych je? Byli by pro mě jejich názory něčím přínosném. Počítám, že tak 4 z 5 čtenářů kteréhokoliv blogu mají názory, které autor blogu považuje za nezajímavé, hloupé nebo překonané.

Je tedy logické, abych před nimi cítil pokoru a snažil se jim (svým psaním) zavděčit? Myslím, že ne.

Snažím se to brát tak, že píšu hlavně pro některé konkrétní čtenáře, o kterých vím, že to čtou. A na jejich názoru mi pak posléze záleží a toužím si ho poslechnout. I kdyby to byl jeden, dva lidé, na které jsem zaměřený, je to pořád lepší, než "podkuřovat" celé čtenářské obci.

Čímž chci říct, že někteří čtenáři jsou pro mě vlastně "hodnotnější". A na jiných mi příliš nezáleží.

 
Anonymous Anonymní:

Máš zaujímavý blog, jeden z mála ktorý sa oplatí čítať a nesie v sebe nejakú myšlienku, občas sem zavítam, prečítam všetky nové články a pokiaľ ide o:
"Tak co, nalákal jsem někoho, kdo ještě nebloguje?"
tak som od toho po prečítaní článku nemal ďaleko. :-)

 
Anonymous Lukáš Kraft:

Zdravím, dneska jsem narazil na Tvůj (nebo snad Váš?) blog a musím říct, že se mi velmi líbí! Jen tak dál.

 
Blogger Holden Caulfield:

Lukáši,

díky za pochvalu. Správně je váš, články píší 3 autoři :)

 
Anonymous Tenisák:

Na tento blog jsem narazil opravdu náhodou a musím říci, jo, líbí se mi. Tak tři autoři? To již snad není osobní.

 
Blogger Holden Caulfield:

Tenisák:

Jsem rád, že se Ti náš blog líbí. Toplist, na který zřejmě narážíš, nabízí krom kategorie Osobní jen Odborné.

 
OpenID annapos:

Jako stará, stále začátečnice, jako bych se podívala do zrcadla. Díky

 

Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku