Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Lednicko-valtický areál 2: Cesta do Valtic, Valtice a Mikulov

Mikroblog

Pátek: Rybniční zámeček, Nový Dvůr, Tři grácie, Svatý Hubert, Rendez-vous, zámek Valtice a park, Vinařská vesnička v Lednici


Na pátek jsme měli naplánováno vydat se busem do Valtic, prohlédnout si zámek a zpátky po červené turistické značce dojít kolem různých Lichtenštejny vystavěných staveb zpět do Lednice. Autobusy Lednice - Valtice ale nejezdí tak často, jak jsme si představovali, takže jsme to udělali naopak. Červená začíná už na Lednickém náměstí na sloupech veřejného osvětlení. Celou cestu se jí dá plus mínus v pohodě řídit (značení v rozsáhlém parku v Lednici je o dost horší).

Prvním naším zastavením byl Rybniční zámeček, který sice přímo na červené neleží, ale je z ní dobře viditelný. Dostanete se k němu během chvilky po břehu Lednického rybníka. Zajímavostí jeho se týkající je fakt, že už od dob první republiky slouží vědeckým účelům. Lichtenštejnové jej totiž roku 1928 věnovali hydrologům spolu s tím, že v přilehlých rybnících mohou podnikat své výzkumy. V současné době zámeček spravuje Mendelova univerzita a veřejnosti není přístupný.

Rybniční zámeček
Rybniční zámeček

Po téhle malé odbočce už jsme se drželi značek. Dalším zastavením byl Nový dvůr. Jedná se o hospodářské budovy vystavěné pod vlivem stejného stylu jako ostatní stavby v Lednicko-Valtickém areálu. Vstup tam je však zakázán. Nablízku jsou ale ohrady, kde se děti alespoň mohou podívat na koně. Dále nás cesta vedla k Chrámu Tří Grácií. Za sebe prohlašuji, že je to jedna ze staveb, které mě celkově zaujaly nejvíc.

Tři Grácie zepředuTři Grácie zezadu
Tři grácie zepředu i zezadu


Po cestě k Rendez-vous alias Dianinu Chrámu jsme ještě míjeli Kapli svatého Huberta, patrona myslivců. Název Rendez-vous je odvozen od jeho účelu. Panstvo se tu totiž setkávalo při honech a lovech. Uvnitř budovy je také možné prohlédnout si síň, kde se podávaly vybrané snídaně. My se spokojili s překrásným pohledem zvenku.

Rendez-vous alias Dianin Chrám
Rendez-vous alias Dianin Chrám

Dianin chrám byl poslední památkou, kterou jsme obdivovali před vstupem do Valtic. Dále už nás cesta vedla kolem vinohradů, polí a luk. Na Valtické náměstí jsme dorazili cca 4 hodinky potom, co jsme se vydali z Lednice. Za místy svižnější tempo chůze jsme se odměnili v Pizzerii a Cukrárně Albero, kde jsme byli vcelku spokojení. Zato prohlídka zámku Valtice mě trochu zklamala. Valtice byly hlavním sídlem Lichtenštejnů u nás, tak jsem čekala, že se dozvím něco o jejich historii, případně i o postupném vývoji celého Lednicko-Valtického komplexu. Dočkala jsem se ale jen popisu obrazů na stěnách apod. Na druhou stranu je třeba dodat, že na atraktivitě prohlídce přidává zapojení šermířského souboje a ukázky dobové hudby v tanečním sále.

Zámek Valtice
Zámek Valtice

Zbytek času ve Valticích jsme strávili v zámeckém parku, který se od parku v Lednici o dost liší. Oproti geometričnosti a symetrii, jíž se vyznačuje Lednice, zde najdete většinou volněji vysázené dřeviny. Zajímavostí je, že za minulého režimu ležel park v hraničním pásmu a veřejnosti nebyl přístupný.

Na večeři už jsme se přesunuli zpět do našeho hlavního stanu - Lednice. Naplánovanou jsme měli Vinařskou vesničku - posezení ve vinných sudech i na otevřené zahrádce tam je velmi příjemné a díky svíčkám i romantické. Nabízená přívlastková vína jsou dobrá a oproti Valticím nesrovnatelně levnější. Doporučuji. :) Po zavíračce Vesničky jsme si to namířili na kolej, živá hudba ze zahrádky hotelu Mario nás ale nalákala ještě na jeden drink - a kdyby se valem neblížila bouřka, vydrželi bychom tam asi ještě déle, neb zpěváci byli fakt výborní.

Sobota: Muzeum na zámku Mikulov - výstava Dagmar Štrosové a Lenky Sýkorové Hladiny, výstava Sochy Jiřího a Martiny Netíkových, expozice Římané a Germáni v kraji pod Pálavou


Dovolenou jsme se rozhodli zakončit v Mikulově. Ocenili jsme vstřícnost turistického informačního centra, kde jsme si mohli nechat věci, takže jsme mohli Mikulov zkoumat v pohodě nalehko. Vzhledem k tomu, že jsme tam chtěli strávit jen dopoledne, vybrali jsme si z mnoha zajímavých cílů, které Mikulov nabízí (např. židovské město, Svatý kopeček, hrobka Dietrichsteinů) zámek s regionálním muzeem. Jediná smůla byla, že vinařská expozice, na niž jsem se těšila, byla zrovna zavřená. Nicméně i tak stál Mikulov rozhodně za to. Je prý inspirovaný italskou renesancí a musím říct, že přes nesporné krásy Lednicko-Valtického areálu a tamních klasicistních památek, je alespoň u mě překonává. Velmi pěkná je také růžová a botanická zahrada v areálu zámku, která vybízí k romantickým procházkám.

Zámek Mikulov
Zámek Mikulov

Všechny tři výstavy, jež jsme v mikulovském zámeckém muzeu navštívili, by se daly nazvat obzory rozšiřujícími. Výstava lucky waste Hladiny ukazuje, co všechno se dá dělat s pozůstatky skleněných lahví, a že to někdy může být i vcelku poetické. Dřevěné sochy manželů Netíkových jsou vskutku krásné. Zvláště ty od Martiny Netíkové mě fascinovaly tím, nakolik jemně se dá se dřevem pracovat. Expozice Římané a Germáni v kraji pod Pálavou pomocí archeologických nálezů přibližuje život na Moravě v prvních stoletích našeho letopočtu. Dozvíte se zde o tom, jak se žilo i pohřbívalo v germánských kmenech i o tom, jak fungovaly římské provincie. Jako užitečné hodnotím dotykové informační tabule, které vám přehrají audionahrávky k tématům, jež vás zajímají. Umístění výstavy ve sklepních prostorách jí dodává na atmosféře. Slovy se těžko líčí, lze ale opravdu jenom doporučit.

S Mikulovem jsme se rozloučili v Irish Pub poblíž autobusového nádraží. Spokojenost s jídlem maximální. Vytknout by se (stejně jako u mexické v Břeclavi) dalo snad jedině to, že by to chtělo více naladit do národní kuchyně. I když ono - kdo ví, co je krom brambor pro Irsko typické?

Celkové zhodnocení dovolené je velice pozitivní. Potvrzuje mi můj názor, že u nás doma je toho spoustu co vidět a zažít. Nevylučuji ani návrat do těchto končin. Přece jenom v Mikulově jsme toho řadu neprozkoumali. Také jsme minuli Apollónův chrám, který ležel mimo naši páteční pěší trasu. Láká mě taky nějaké to putování za vínem. Ale to možná napřesrok a nebo někdy úplně jindy :)

Lednicko-valtický areál 1: Lednice a Břeclav


Loni jsme byli v Krakově, městě polských králů.

Štítky: ,

 Místo pro Vaše hodnocení:
Zrcadlo aktuálně: Ortel nad Slavíkem

Diskuse o článku Lednicko-valtický areál 2: Cesta do Valtic, Valtice a Mikulov


Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku