Krakov, město polských králů: Navštívit nebo ne?

Polsko nepatří mezi země, kam by proudily každoročně statisíce českých turistů. Levně nakoupit a rychle pryč, tak zná Polsko většina obyvatel ČR. Když jsme oznamovali náš úmysl jet na krátkou dovolenou do Krakova, známí si klepali na čelo.

Nebudeme Vás nudit dlouhým výčtem památek, muzeí, galerií ani desítkami fotek (tady najdete tři). To vše můžete najít jinde na Netu. Dočtete se, jak se nám v Krakově líbilo, na co si dát pozor, kam jít, kam nejít, jak jsme byli spokojeni s úrovní služeb a cenami.

Cesta do Krakova

Cesta vlakem z Brna do Krakova trvá přes 7 hodin, vzdálenost 352 kilometrů, průměrná rychlost tedy vychází na svěžích 50 km/h. Na tomto supervýkonu se podílí ČD i jejich polský protějšek. Cena za zpáteční lístek se pohybuje kolem 1000,- Kč.

V e-shopu drah nejde jízdenka z Brna do Polska (ale ani např. do Maďarska) koupit, tato možnost je pouze z Prahy. Nevím, jestli vedení ČD usiluje o získání Nobelovy ceny za stupiditu či zda se jedná o vědomou snahu firmě škodit. Nicméně vím, že by se měla tato banda pitomců omluvit národu, sbalit nahrabané miliony a konečně vypadnout sabotovat něco jiného.

Krakov: Památky a jiná lákadla

Výhodou Krakova je koncentrace téměř všeho, co je dobré vidět, do malého historického centra. Není třeba cestovat, nožičky si určitě neuchodíte. Krakov je dle mého skromného názoru středoevropským městem s největším počtem kostelů na nejmenší možné ploše: napočítali jsme jich v centru 16, různé slohy, různá období.

Jako top lákadlo je prezentováno sídlo králů na kopečku Wawel. Popravdě řečeno, byli jsme trošku zklamáni. Asi nejzajímavější nám přišla katedrála s ostatky polských králů, umělců a zvonicí, kde si můžete doslova sáhnout na zvony. Ovšem co se týká ostatních prostor, zvažte, jestli to stojí za to. Chápu, že pro polský národ je to místo významné. Ale našince zarazí už vysoká cena vstupenek: chtějí-li si 2 dospělé osoby prohlédnout celý komplex, zaplatí přibližně 1 000,- Kč (!). Na průvodce jsme nikde nenarazili, respektive jednu paní povídající skupince turistů anglicky jsme viděli, ale velice rychle nás odlifrovala s tím, že jde o soukromou prohlídku. Navíc mi (jako laikovi) připadalo, že historické předměty jsou naházeny do místností naprosto nelogicky (postel v místnosti, jež nebyla na 99% ložnicí, kamna z jiného objektu atp.). Nic moc pro lidi zhýčkané skvělými českými památkami, lidovými cenami a kvalifikovaným výkladem průvodců. Co se týká Dračí jeskyně, doporučuji jen s dětmi. Určitě nechoďte na expozici orientálního umění, je to za ty prachy bída.

Kromě náboženských památek křesťanských je v Krakově i velké množství zajímavých míst židovských. Pozor: na rozdíl od kostelů se všude platí, cvakali jsme v synagoze a na židovský hřbitov jsme z tohoto důvodu (stejně jako v Praze) nešli. Židé jsou rození obchodníci, ale vybírat vstupné na hřbitov, to je na mě trošku silné kafe.

Z umění nás nejvíce zaujalo muzeum Czartoryských. Mimo jiné Rembrandt nebo třeba da Vinciho Dáma s hranostajem. K vidění daleko hodnotnější díla než na Wawelu za zlomek ceny.

Velký pozor si dávejte na otevírací doby. Například Archeologické muzeum má otevřeno mimo prázdniny do 14:00, na Wawel jsme se museli vracet druhý den, zavírali v 17:00 a v 15:45 už nás do reprezentačních prostor nepustili. Tady mají Poláci co dohánět.

Ubytování a posezení v Krakově

Co se týká ubytování, ceny i kvality služeb, je to přibližně stejné jako u nás. Bydleli jsme v hotelu Eva kousek od konečné šaliny, všude čisto, na snídani švédský stůl, příjemný personál. První večer jsme byli rozčarováni z hotelové restaurace, příčinou bylo hnusné a předražené víno (60,- Kč/2 deci, kvalita srovnatelná s krabicákem) + malá porce přílohy. Jak jsme zjistili později, zřejmě se jedná o nešvar rozšířený po celém Krakově.

Vládne tam tvrdý alkohol. Víno nevalí vůbec, že byste v každé hospodě narazili na kvalitní točené pivko za 30,- Kč, v to také nedoufejte. Zato je zde spousta specializovaných obchodů s alkoholem, které mají otevřeno v noci. A podle toho vypadala i naše návštěva jediného podniku, který měl jakous takous polskou atmosféru: knajpy s názvem Propaganda. Ve všední den před 10 večerní bylo osazenstvo ožralé, jak zákon káže. Došlo i ke drobné rvačce, jeden host skopnul druhého z barové židličky, pak se pošťuchovali. Pivo je pro domorodce zřejmě jen doplňkem k vodce. V tomto směru jsou nám asi bližší Němci se svým sklonem v pohodě posedět a dundat škopky.

Ostatní podniky byly o poznání klidnější, ale buď šlo o univerzální model restaurace pro turisty, které vidíme všude (velké plus: i v historickém centru se dá koupit plnohodnotný oběd do 150,- Kč) nebo o putyky se zahraničními vzory (např. velice příjemný Havana bar).

Z piv je zde nejoblíbenější pravděpodobně Żywiec. Není to zas tak hrozné, ale večer se na tom opravdu strávit nedá. Zajímavým objevem bylo pivo s příchutí tequily Desperados. Poláci to vyrábějí podle Francouzů a můžu jen doporučit, ne moc hořké, ne moc sladké, pro chlapy i pro holky, ač voltáž 6%, není husté, ale osvěží (i pobaví).

Resumé

Celkově byl pro nás Krakov příjemným překvapením. Zejména bych ho doporučil lidem, kteří se zajímají o církevní památky. Občas jsme měli pocit, že se vracíme o pár let zpátky, kdy byla u nás tendence turisty co možná nejvíc bezpracně ojebat (viz předražený Wawel a víno nebo přístup k otevíracím hodinám).

Resumé je takové: líbilo se nám tam. Ale podruhé už tam asi nepojedeme. To do Berlína, kde jsme byli minulý rok, nás to zase táhne.

Berlín 1: Muzejní ostrov, galerie, přírodovědecké muzeum
Berlín 2: Bar Zosch, Berlínská zeď, Reichstag, Siegesäule