Berlín 2: Bar Zosch, Berlínská zeď, Reichstag, Siegesäule

Tentokrát začneme z trošku jiné stránky...

Věc druhá. Zábava.

Nebyli bychom to my, abychom alespoň jeden večer nezašli ochutnat německé pivo a prozkoumat nějaký ten klub. Vybrali jsme si bar Zosch, na kterýžto bylo poukazováno v průvodci Berlínem, který byl nedávno přiložen k Reflexu. Atmosféra byla fakt prima, jak nahoře v hospůdce, tak dole v klubu. Zcela mimo očekávání se nám naskytl koncert jakési postarší dixielandové skupiny – zadarmiko a fine. Akorát škoda, že začali až kolem půl jedenácté. Co se piva týče, Vašek příliš nekritizoval, ale nadšený nebyl. Nemůže halt člověk očekávat všude to, co máme doma. Ochutnali jsme taky tzv. Berliner Weisse – třetinka piva s malinovým sirupem, kterážto se údajně vyrábí jen v Berlíně, a to buď potravinářskou barvou obarvená načerveno nebo nazeleno. Přinesou vám to s brčkem a když si nedáte bacha, okamžitě to ve vás zmizí. Z vlastní zkušenosti bych ale nedoporučovala dávat si víc než dvě za sebou – po třetím už si připadáte spíš jak v cukrárně než v hospodě.:) Cenově se musí konstatovat, že je v hospodě draho, což zvlášť vystoupí, srovnáte-li to s nákupem pitiva na doma. Pitelné víno v pohodě pořídíte kolem 4 Euro, v baru vás jedno Berliner Weisse přijde na 3 a klasické pivo (0,5 l) na 3. Je to vidět i na Němcích samotných. Pivko ucucávají jak nějakou svátost, evidentně největší spotřebu jsme měli my tůristi.:) Jinak, vedle Berliner Weisse je ještě vyhlášenou berlínskou specialitou tzv. Curry Wurst – popravdě ale nevím, co na tom jako má být tak výjimečného. V zásadě je to grilovaná klobása posypaná kari, kterou si můžete dát s lecčím (nejoblíbenější se zdají být hranolky a kečup) a pořídíte ji v každém druhém rychlém občerstvení. Na druhou stranu je to rychlá, jednoduchá, dostupná a poživatelná večeře.:)

Věc třetí. Co ještě nevynechat.

Říká se jí East side gallery. Tentokrát ale nejde o žádnou vznešenou budovu a světoznámá jména. Jedná se o nejdelší zachovaný úsek berlínské zdi, kterýžto různí lidé vyzdobili různými obrázky. Procházka kolem ní upomíná na nepříliš světlé období města. "No more wars, no more walls", dočtete se na jednom z obrázků a máte pocit, že byste to podepsali. Nejznámější kresbou je ale asi líbající se Brežněv s Honeckerem.

Když člověk vyrazí, kde ještě nikdy nebyl, přepadne ho občas touha pokochat se věcmi také z výšky. K tomuto účelu si v Berlíně můžete vybrat tzv. Fernsehe Turm (televizní věž), kde se s vámi bude restauračka v kupoli půl hodinky otáčet kolem své osy, abyste si město mohli prohlédnout, a nebo tzv. Siegesäule – Sloup vítězství. My zvolili druhou variantu a byli jsme spokojeni. Na to, jak moc se nám totiž Berlín líbil zblízka, nás pohled z výšky trošku zklamal a konstatovali jsme, že není důvod sledovat tuto scenérii půl hodiny za superdrahé vstupné. Navíc je nahoře na Siegesäule krásný zlatý anděl, oproti němuž je Televizní věž dosti nepoetická. Na druhou stranu tam ale zase asi mají výtah.:))

Velkým lákadlem pro turisty je také Brandenburská brána s proslulým čtyřspřežím na svém vrcholu, kolem níž je v normálních hodinách úplný cirkus. Hraje tu flašinetář, krouží povozy s koňmi a také doubledeckery nabízející prohlídky města. Hned vedle najdete budovu parlamentu – Reichstag. Údajně je to nejnavštěvovanější parlament na světě, což je asi fakt, neb na vstup dovnitř (a to podotýkám mimo letní sezónu) se stojí dloooouhatánská fronta, o níž jsme seznali, že je nesmyslné v ní setrvávat. Zvenku ale budova stojí za vidění, obejití, případně nafocení. Opravdu povedený kousek architektury – asi nejzajímavější na ní je, jak se kloubí starý neorenesanční styl s modernistickou skleněnou kupolí dodanou později. A když už jsme u moderní architektury, nesmíme opomenout zmínit tzv. Sony centrum. Nová nákupní čtvrť, s níž jsou podobné stavby u nás prostě nesrovnatelné. Vejdete-li dovnitř, rozhodně vás upoutá barevná fontána, která vám k nákupům i zpívá. No prostě něco pro našince málem neuvěřitelného. Ceny ale neznáme, neb nákupy nebyly naším cílem.:)

A pomaličku se chýlíme ke konci naší tour, a tak už jen, co je dobré vědět na závěr:

1.Na dopravě i vstupném se dá velice ušetřit, když na netu projedete, co vás vyjde nejlevněji. V našem případě to byly denní jízdenky AB a třídenní karta, která vás opravňuje ke vstupu do naprosté většiny galerií a muzeí v Berlíně. Z popisovaného neplatila jen na Sloup vítězství, vše ostatní bylo v její ceně (19 Euro dospělý, 9,5 Euro student).
2.V muzeích i galeriích je pohodová atmosféra. Bez blesku můžete fotit prakticky všude a když je to náhodou v nějaké expozici zakázáno, diskrétně vás někdo upozorní. Co nás úplně šokovalo, byl přístup k dětem, a to hlavně v přírodovědeckém a technickém muzeu – děti si musí všechno zkusit, můžou lítat, vyřvávat, dokola se ptát... prostě něco úplně jiného než u nás. Taky jim tam asi vyrostou trošku jiní lidé...
3.Pro rezervaci hotelu se vyplatí mít platební kartu umožňující placení přes Internet, většinou chtějí při rezervaci hned zálohu. Jde to ale i bez toho, my sehnali prima hotel přes stránky Hotel.de .

Inu, to je asi tak všechno. Kdyby měl někdo nějaké dotazy, rádi odpovíme. Příští rok se, jak se zatím zdá, můžete těšit na zážitky z Budapešti.:))

Berlín 1: Muzejní ostrov, galerie, přírodovědecké muzeum
Krakov, město polských králů: Navštívit nebo ne?