Politické strany - která je nejhorší?

Ačkoli se rubrika, ve které je tento článek, jmenuje Kecy od piva, dnes jsou to spíš kecy od vína. Snad mi tuto malou nepřesnost laskavý čtenář odpustí :-)

Parlamentní politické strany. Pět partají, které nám vládnou. Někdo říká, že takový výkvět volených zástupců lidu jsme tu ještě neměli. No, není to žádné zlato, ale v porovnání s legendami jako Milouš Jakeš, Gustáv Husák nebo se Sládkovými republikány jsou to docela fešáci a intelektuálové. Soudruha Jakeše si můžeme připomenout dnes už zlidovělým projevem na Červeném Hrádku, zejména mladším ročníkům vřele doporučuji.



Ale dost bylo nostalgie, zatlačíme slzu a budeme se věnovat současnosti. Hodnotit dnešní politické strany podle toho, co dělají, je velmi obtížné, až nemožné. Koaliční vládnutí svazuje ruce, proto bohužel nemohou realizovat to, co mají v programu. Naštěstí nebo bohužel, vyberte si. Při sestavování pořadí od nejhorší k nejméně špatné proto dávám velkou váhu tomu, nakolik se která partaj při konkrétním konání svých prominentů ztotožňuje s hodnotami, které sama označuje jako pro sebe výchozí. Tak která "vede" můj žebříček, tzn. která je nejhorší?

1) Zelení (i když jen o prsa)

Vedení strany zelených sice hraje u voličstva na ekologickou notečku, ale to je asi tak vše. Místo aktuálních problémů (hluk, smog, černé skládky, reálné řešení energetické situace...) bojují s globálním oteplováním, o kterém nikdo na 100% není schopen říci, zda ho způsobuje člověk (odvážní vědci tvrdí: s největší pravděpodobností). Navíc ve svém osobním životě pan Bursík a jeho crew totálně popírají veškeré zelené hodnoty. Já, ač odpad třídím jen pokud je blízko správný kontejner a žárovky vybírám náhodně, škodím životnímu prostředí tisíckrát méně než oni už jen proto, že jezdím hromadnou dopravou. "Marťa" má ekologické auto: vyrobené z plastů, kovů, nastříkané toxickými barvami a propaguje MHD. Musel bych vidět jeho a paní Kateřinu s dětmi, jak se mačkají 3 hodiny na stojáka v neklimatizované Karose nebo na chodbě u WC ve vlaku, abych uvěřil tomu, že to "myslí upřímně".

2) KDU-ČSL (velmi těsně)

Lidovci jsou úplně mimo jakékoli křesťanské hodnoty, bezzásadoví, jdou s tím, s kým jim to přinese největší užitek. Nejsem sice odborníkem na písmo svaté, ale pokud mě paměť neklame, hlavní myšlenky Ježíše byly láska, tolerance, odpuštění. Lidovci místo toho vybrali z Bible pár pidifragmentů proti homosexuálům, antikoncepci atp. a odsuzují, intrikují, stavějí na pranýř, pomlouvají. Ještěže u nás zatím není problém AIDS tak akutní, to by i zabíjeli. O agitaci při bohoslužbách se rozepisovat nebudu, nechci si úplně zkazit večer.

3) KSČM

Tahle strana by byla "vítězem", kdyby se brala v potaz minulost. Ale dnes je to sbor neškodných důchodců, kteří nostalgicky vzpomínají a nadávají. Jejich ideologie prohrála souboj s časem na plné čáře, kde vládli, tam přišla bída. Přesto je nic a nikdo (ani miliony obětí) nepřesvědčí, že se mýlí. Pevně doufám, že se postupně vytratí, protože ve 21. století jsou jejich pravé priority naprosto nerealizovatelné, jsou zbyteční.

4) ČSSD

Sociální demokraté jsou stranou, která do politického spektra patří. Je to protiváha pravici. Jen škoda, že na spoustě jejich čelných postů jsou lidé, kteří patří názorově ke komunistům, ale nejsou tam, protože KSČM velká část veřejnosti nesnese. Paroubek sice pomáhá krátkodobě k dobrým volebním výsledkům, protože je populista (kdyby si 85% lidí myslelo, že má proběhnout po Václaváku nahý, udělá to), ale odklání se od levicové politiky, což se mu vymstí. Už v současné době mu "dochází prach", opravdový lídr by už byl jasným vítězem všech letošních voleb, Jirka se místo toho klepe, aby to nebylo fiasko.

5) ODS

ODS je pravicová jen podle svého programu. Bohužel. Kdyby byli drsní a realizovali aspoň část svého programu, možná bych je i volil. Ne proto, že bych byl 100% pravičák, ale proto, že ekonomická realita to po volbách 2006 vyžadovala. Škoda, že Tlustý Vlastík má (odcituju Červeného Trpaslíka) osobní šarm a charisma filcky, na rozdíl od Topolánka je zásadový, šel by za svým.

Resumé

Žádného premianta, kterého bych mohl doporučit, nevidím. Jedno ale vím jistě: kloním se k systému 2 politických stran. Kdyby nebyl strach o 1 hlas, obavy co koaliční partneři, tak by v rámci jejich členské základny vznikaly různé názorové frakce, které by prosazovaly to dobré, co chtějí voliči Zelených, KDU-ČSL i KSČM. Navíc by se nikdo nemohl na nikoho vymlouvat, před volbami by bylo jasné, kdo měl všechno v moci.