Milostné styly

… aneb jak ho/ji milujeme?

Každý jsme jiný, což asi netřeba připomínat. Lišíme se v mnoha věcech a ve věcech lásky je tomu nejinak. Jedním z možných úhlů pohledu na to, jakými milovníky jsme, jsou tzv. milostné styly či barvy lásky, chceme-li být poetičtější. V 70. letech je popsal sociolog John Allan Lee. Nežli popíšu, k čemu se Lee dobral, chtěla bych jen připomenout, že stejně jako u každé jiné typologie je dobré si uvědomit, že člověk jakožto složitý tvor nepatřívá do jediné kategorie… a že v různých situacích může spadat do kategorií různých…

Stylů lásky identifikoval Lee celkem šest. Ve své koncepci vychází z řeckých a latinských pojmenování, proto ta slůvka znějí tak pěkně a možná i proto je jeho koncepce tak oblíbená.

Rozlišuje tedy:

1. Eros
Eros je intenzivní partnerská láska, v níž hraje poměrně podstatnou roli fyzická přitažlivost a romantika. Je to láska intuitivní, často láska „na první pohled“. „Erotičtí“ milovníci mohou být okolím pokládáni za snílky, často oslovují milovaného nějakou pěknou zdrobnělinkou a celý život si malují jako nekonečné líbánky. Osobně se mi ale zdá, že se jedná spíše o fázi vztahu;)

2. Ludus

Ludus, v překladu z latiny „hra“, je láska spíše ve stylu flirtu. Velmi důležitý je zde sex, soutěžení mezi partnery, prostě hraní si v různých obměnách. „Ludičtí“ milovníci jsou zaměřeni spíše na kvantitu než na kvalitu, partnery střídají, poměrně rychle se vzpamatovávají z rozchodů. Manželství mohou vnímat jako past a jsou nejčastěji nevěrní, na druhé straně k nim v sexu údajně patří skvělá technika.

3. Storge

„Rodinná láska“. Pomaleji se vyvíjející láska, na jejímž začátku bývá přátelství. Milenci ani nemusí vědět, kdy se jejich poměr vlastně přetavil v partnerství. Vztah probíhá bez větších zvratů a zahrnuje silný závazek k milovanému. Tato láska často bývá založena na podobnosti obou partnerů. Její výhodou je vysoká intimita a porozumění, hrozit ale může nuda. Sex je zde méně důležitý než v ostatních „milostných stylech“, také se tak moc nevyskytuje vášeň.

4. Mania

Mania je „šílenství lásky dané bohy“. Je to silná vášeň, žárlivá láska spojená s touhou milovaného vlastnit. Může být kombinovaná až s nenávistí. „Maničtí“ milovníci jsou často nejistí a mají tendenci si stále ověřovat trvání a hloubku vztahu. Jsou úzkostní a svým idolem mnohdy až „posedlí“. Ze svého vlastního milostného stylu mohou být nešťastní, lze z něj ale „vyrůst“.

5. Pragma

Pragma je praktická láska, v níž jde o atributy typu majetek, postavení, věk atd. Pragmatičtí milovníci jsou realističtí a přesně vědí, co od svého partnera chtějí. A toho se snaží dosáhnout. Na druhou stranu rádi pracují na společných věcech se svým partnerem a dosahují společné cíle. Mohou zde ale chybět emoce. Ve své extrémní podobě se tato láska stává prostitucí.

6. Agape

Agape je nesobecká, trpělivá, laskavá láska. Může být vnímána také jako starost a péče o milovanou osobu. Agape je láska všeobsahující, nepodmíněná. Milovníci typu „agape“ bývají lidé duchovně založení, věrní, svého milovaného vnímají jako požehnání. Mohou ale zanedbávat vlastní potřeby. Agape je spojována také s mateřskou láskou.

Tolik tedy k charakteristikám. Dobré je, že lidé mají tendenci párovat se s těmi, kteří mají obdobný přístup k lásce jako oni sami. I když přece jenom, kdo nezná případy, kdy malá zamilovaná Eros narazí na pěkného Ludua a nebo se „Maniak“ zblázní do Pragmatičky? Což mě přivádí k otázce, která vám možná také občas vrtá hlavou… jsou ti chlapi opravdu častěji hraví záletníci (ludus) a ženské vypočítavost sama (pragma)? Inu, jednoduchá odpověď zní: jsou. A ta upřesněná? Z výzkumu vyplynulo, že ženy mají vyšší skóre u pragmy (ale také u storge) než muži. Pánové zase vládnou v ludus. (Ale vzhledem k tomu, že výzkum byl postaven na výběru výpovědí o sobě, je otázkou, nakolik tomu tak opravdu je a nakolik lidé – výzkumníkům a případně i sami sobě – lžou. Jak jinak ale zkoumat lásku, než zeptat se jejích přímých aktérů, že…)

Čerpáno z Miller, Perlman, Brehm: Love and intimate relationships, www.wikipedia.org.

Kam dál?
Teorie lásky