Láska a hraní se slovy

Dneska bych se od psychologického pohledu, který je pro mě asi typičtější, ráda přesunula k pohledu jazykozpyteckému, a položila si následující otázky. Odkud pochází naše slovo láska? A slovo milovat? A jaké jsou ekvivalenty těchto dvou krásných slůvek v cizích jazycích, konkrétně v řečtině, jež je jazykem kolébky naší euro-americké civilizace, latině, která je neodmyslitelně spjata s křesťanstvím, náboženstvím typickým pro náš kulturní prostor, a taky v angličtině a němčině? (neb jsou to jazyky u nás asi nejznámější).

Než se na to všechno vrhnu, ráda bych avizovala, že tento příspěvek bude vážně spíše hravý než nějak extrémně vážný. Filolog nejsem, a tak moje znalosti tohoto tématu nejsou přehluboké. :)

České slovo láska je odvozeno ze všeslovanského slova laskati. Znamená lichotit, ale i hladit. Z „laskati“ logicky vycházejí i jiná podobná slova – laskat, laskavý, oblíbená laskonka, ale i rostlina laskavec, která prý byla (a možná ještě je, co my víme :) ) v lásce mocnou čarodějkou. Zajímavé jsou souvislosti s podobnými slovy z ostatních jazyků. Základ "las" má obecně význam být žádostiv. Se žádostí je láska spojována i v jazyce staroindickém - Lašati znamená žádá si, staroirský Lainn zase žádostivý. Další příbuzná slova odkazují k touze - řecké Lilaíomai nebo k nevázanosti - latinské Lascivius. V litevštině zase najdeme slovo Lókšnus, které znamená něžný. Osobně mě překvapuje, že jazykovědci usuzují na souvislost i mezi slovy, která mně jako laikovi znějí každé dosti jinak. Ale asi vědí, proč to dělají. :) Kde si ale jisti nejsou, je příbuznost či nepříbuznost slova láska se slovesem laškovati. Takže nějaká tajemství nám přece jen zbývají.:)

Co se týče slovesa milovat, je odvozené od milý, což je základ pro další podobná slova, např. miláček, zamilovat se, roztomilý nebo milovník. Milý vychází z praslovanského Milo a všeslovanského Miły. Příbuzné je staroindické Máyas - radost, veselí a také latinské Mitis - vlídný, mírný. Dle mého skromného názoru je zajímavá také podobnost s anglickým fonetickým „my love“. Vypátrat něco o tom je úkolem pro zvídavé čtenáře tohoto článku.:)

Tak a teď k jiným národům a jejich "vyjádřením lásky"…

Jako vždy, začněme u mých oblíbených Řeků. Pro slovo „láska“ zde existují 3 hlavní ekvivalenty, které ale označují pokaždé něco trošku jiného. Máme zde Eros – lásku mezi mužem a ženou, cit odrážející jejich vzájemnou přitažlivost. Dále zde máme Filii – lásku mezi přáteli, ke zvířatům, knihám, moudrosti (složenina filo+sofia = milovat moudrost) a dalším podobným věcem. A nakonec tu máme Agapé – lásku všeobjímající, pryštící, nadšenou, nekonečnou, božskou. O Agapé hovoříme také v křesťanství. Je láskou Krista ke světu a lidem, je podstatou Boha, a tedy i světa.

Latina používá pro lásku slova Eros stejně jako řečtina. Kromě toho se zde vyskytuje slovo Amor, které je zřejmě základem španělského Amor a italského Amore (=láska). Třetí latinské slovo pro lásku, Dilectio, se dá přeložit také jako „milování“. Sloveso „milovat“ zde má ještě více možností překladu. Kromě Agapein, které má zjevně souvislost s řeckým Agapé, se objevují slova Amare (používané dnes v italštině), Diligo (u toho je zajímavé, že zároveň znamená „vybírat si, volit“) a jemu příbuzné Diligere. Hezký je také překlad slova „milující“ – Amans, které zřejmě dalo základ našemu dříve používanému Amant (=milenec) stejně jako španělskému a italskému Amante (= milovník).

Tolik tedy k latině a z ní čerpajících románským jazykům. Němčina a angličtina jsou na tom poněkud jinak, a jak tak koukám do slovníku, o něco málo chuději a taky méně melodicky. Co se týče němčiny, jde zřejmě na vrub její praktičnosti, že lásku (nejčastěji) máme die Liebe/Liebschaft a milovat Lieben, případně Liebhaben. Další slova pro lásku jsou (zastarale) die Minne (toto slůvko také objevíme ve složenině Minnesäng, což je německá obdoba francouzské trubadůrské písně či truvérské lyriky) či die Flamme (ve smyslu žár lásky).

U angličtiny najdeme kromě obligátního Love nebo Liking také slůvka Endearment - odkazuje k něze a náklonnosti, Affection – zalíbení a Attachment – láska ve smyslu vazby, oddanosti. Slovíčko Amour si angličtina zřejmě vypůjčila z francouzštiny, posunula však jeho význam. Zatímco ve francouzštině je Amour láska jako taková, v angličtině označuje milostnou pletku či avantýru (inu, takový už asi mají Angličané pohled na Francouze :) ).

A co říci na závěr této drobné exkurze do toho, jak lásce říkáme? Snad jen dík, že jste to vydrželi. Slova na první pohled vypadají nudná a může se nám zdát, že ve své podstatě je jedno, jak co zní, že je prostě důležité jen, co to znamená…
…ale kdo necítí rozdíl mezi „Amore mio!“ a „Ich liebe dich“? :) /a nebo „Mein Schatz!“, ať jsme ekvivalentní…

Čerpáno z: Český etymologický slovník - Jiří Rejzek.

Kam dál?
Narcismus, láska a sebeláska