Lednicko-valtický areál 1: Lednice a Břeclav

...aneb kde jsme byli na dovolené (1. část)

Letošní dovolenou jsme se rozhodli strávit z větší části v Jihomoravském kraji. Své kroky jsme směřovali do Lednicko-valtického areálu, který je jedním z nejoblíbenějších turistických cílů. O našich zážitcích a dojmech z památek, ubytování i restaurací si můžete přečíst dále.

Středa: Ubytování na kolejích a restaurace Onyx v Lednici

První den byl převážně cestovací. Do Lednice jsme se totiž přesouvali z nepříliš blízkého Frýdku-Místku (tímto srdečně zdravím naše milé hostitele :) ). Většinu věcí jsme tedy nechali až na čtvrtek a jali se řešit nocleh.

Ubytování jsme zvolili na kolejích Mendelovy univerzity, které mají v Lednici svou pobočku. Studentská cena je zde zcela bezkonkurenční (180,- Kč), cena pro běžného zákazníka je pak stejná jako v nejlevnějším lednickém penzionu, tedy 300,- Kč plus turistický poplatek pro obec (12,- Kč). Vzali jsme rovnou tři noci, abychom dál nemuseli nic řešit. Ubytování je zde ve velmi pěkných a slušně vybavených pokojích. Vždy čtyři nebo pět jich má společnou kuchyň a sociální zařízení. Trochu problém je v tom, že ty pokoje jsou tzv. bytově uspořádané a ruch z kuchyňky je slyšet asi úplně všude (u nás tedy slyšet byl). Naštěstí jsme měli kliku a spolubydlící jsme měli jen dvě noci a pokaždé pouze jedny. První ráno bylo krušné, v 7:00 nás probudila debata z kuchyňky, horší než vstávání do arbeitu :) Kdyby tam bydleli kámoši, měli by jistě větší ohleduplnost. Jinak, oproti hotelu či penzionu zde nečekejte ručníky ani mydlíčka, zřejmě to není standard. Pozitivem je, že recepční byly velmi milé a ochotné, poradily nám se vším, co jsme potřebovali. Pro nás to tentokrát bylo v pohodě, ale při plném obsazení pokojů to asi musí být docela šrumec.

Na večeři jsme se vydali do restaurace Onyx. Byla nám doporučena na základě spoustu let staré pozitivní zkušenosti, od té doby došlo ke znatelnému zhoršení. No... interiér pěkný, chování personálu úslužné, zajímavý jídelní lístek. Ale to, že ke kuřecím prsům místo slibovaných čerstvých bylinek a šalotky dali okurku a mrkev a pstruh přislíbený kmín s česnekem také neviděl, jsme jim neodpustili. Druhý den jsme se vydali jinam. Kmín tam možná byl mletý (trapné), česnek zřejmě vůbec. Ještě bych rád "vyzdvihnul" oschlé vařené brambory, které si zřejmě daly rande s mikrovlnou troubou.

Čtvrtek: Park, Minaret, Janův hrad, Lovecký zámeček, kostely a restaurace v Břeclavi

Zámecký park v Lednici

Možnosti, co všechno v Lednicko-valtickém areálu vidět, jsou veliké. My jsme se pro začátek vrhli na překrásný zámecký park. Zámek bohužel prochází rozsáhlou rekonstrukcí, což na Internetu z pochopitelných důvodů příliš neinzerují. Příjemnou procházkou se jím dostanete k rozhledně - Minaretu (333 schodů, 60 metrů), která nabízí hezký výhled. V zámku jsme navštívili akvárium Malawi, které se mně osobně moc líbilo. Všelijaké exotické druhy rybiček, rejnoci, dokonce i kajmani. Po obědě jsme se vydali na výlet k Janovu hradu, což je zřícenina postavená v období romantismu. Vládcové panství Lichtenštejnové totiž chtěli vlastnit tehdy moderní zříceninu. Když nebyla, dali si ji postavit :) V Janově hradě je možná i prohlídka, tu jsme ale neabsolvovali, takže nemůžeme hodnotit. Cestou zpátky jsme procházeli kolem příjemně vypadajícího Loveckého zámečku. Zajímavé je, že stojí na oploceném místě. Že by ho někdo koupil? No jo, kdo by takový hezký domeček nechtěl mít :D


Janův hrad

Před večerem jsme se stihli ještě přepravit do Břeclavi. Mezi nejlákavější turistické cíle zde patří dvě sakrální stavby: Kostel Navštívení panny Marie (Poštorná) a Kostel svatého Václava. Oba jsou velmi architektonicky zajímavé a byly stavěny tři roky. První z nich byl vybudován Lichtenštejny koncem 19. století, druhý byl postaven až v nedávné době (vysvěcen 1995). Báječné je, že v obou z nich na nás čekali průvodci, kteří za dobrovolný příspěvek popovídali o historii kostela a o zajímavostech, které se ho týkají. Přiznám se, že jsem to ještě nikde nezažila a bylo mi to moc sympatické. Kostel má takto zajištěnu ostrahu i přísun nějakých těch drobných. Průvodci se nevnucují. Snad se jinde inspirují.


Kostel Navštívení panny Marie

Večer jsme zakončili v mexické restauraci u autobusového nádraží a následně v kavárně Camilio. Oba podniky můžeme vřele doporučit. Akorát ta mexická by dle mého názoru chtěla trochu více inspirace právě z Mexika. Na lístku mají mnoho steaků i jiných jídel, ale poměrně hodně z nich nemá se střední Amerikou nic moc společného. Je zde vidět markantní rozdíl oproti Lednici. Tam turistický ruch zajišťuje tržbu téměř automaticky, v Břeclavi si musí provozovatelé hledět stálých zákazníků, kvalita služeb je úplně jinde.

To byly první dva dny naší poznávací dovolené. Druhé dva vám přiblížím v dalším díle mého dovolenkového povídání.

Poznámka: Texty kurzívou doplnil Holden Caulfield.

Lednicko-valtický areál 2: Cesta do Valtic, Valtice a Mikulov