Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač

Moje zkušenosti s dobrovolnictvím

Mikroblog
NNO. Nestátní neziskové organizace, které tak nemá rád náš prezident Klaus. Nevím jak jinde v republice, ale je fakt, že v Brně je jich - metaforicky řečeno - jako hub po dešti. Pro svou činnost většinou potřebují dobrovolníky, lidi ochotné věnovat svou energii a volný čas nějaké té "dobré věci". Ať už jde o hlídání dětí, pomoc lidem s postižením nebo předčítání knih seniorům v domovech důchodců. V tomhle článku se pokusím shrnout své zkušenosti s dobrovolnictvím z několika neziskovek, kolem kterých jsem se ochomýtala a ochomýtám.

Dobrovolnictví se celkově věnuji něco přes rok, a to v různých organizacích. Minulý školní rok jsem třeba doučovala jednoho chlapce angličtinu v rámci spolupráce se Sdružením pěstounských rodin Brno, pak jednu dívku němčinu pro Sdružení Ratolest, které se věnuje především postavení sociálně znevýhodněných dětí, na výletech brněnské Aply jsem dělala osobní asistentku několika klientům s autismem, s Aplou jsem se také podílela na zajištění tábora pro chlapce s Aspergerovým syndromem. Jednu zkušenost mám také z východních Čech - a to s poměrně novým občanským sdružením PAS, které se věnuje lidem s poruchami autistického spektra. S těmi jsem byla na pobytovém letním táboře.

Co vám může dobrovolnictví dát


1) Zkušenosti

On osobní kontakt je osobní kontakt. Zvláště pro studenty plánující časem pracovat s lidmi skoro nedocenitelné. Setkáte se s opravdu hodně různými lidmi - ať už klienty nebo koordinátory dobrovolníků, supervizory či dalšími dobrovolníky. Například na příměstském táboře s Aplou jsem si vyzkoušela spolupráci ve skupině dobrovolníků, kdy bylo třeba dohodnout se na programu tábora, s dětmi ho individuálně dle jejich potřeb realizovat atd. Dozvěděla jsem se tedy i o tom, jak funguju v reálném (ne samými studenty v rámci školního úkolu tvořeném) týmu. Svým způsobem to pro mě byly nové informace. Na letním táboře se sdružením PAS jsem zase měla možnost při práci pozorovat naprosto úžasné profesionální speciální pedagožky. Myslím, že jsem se od nich opravdu hodně naučila (čímž jim opětovně, tentokrát virtuálně, velice děkuji).

2) Informace

Třeba brněnská Apla dělá pro své dobrovolníky cenná školení (praktické školení zdravovědy, přednáška učitele dětí ze školy pro děti s autismem spojená s prohlídkou této školy, přednáška rodičů dětí s autismem o životě s dítětem v rodině apod.) I jiné organizace poskytují semináře nebo dokonce výjezdové akce a supervizi. Kdybych nebyla už tak blízko ke konci svého studia, určitě bych vyzkoušela třeba spolupráci s Ratolestí na jejich programech. Dle mých informací mají opravdu kvalitní tým.

3) Dobrý pocit ze smysluplné práce

Mně osobně při studiu hodně chybí kontakt s lidmi. Ačkoli jsem šla studovat pomáhající profesi, pořád jsem jen seděla v knížkách. Dobrovolnictví mi dalo možnost reálně komunikovat s lidmi a dělat něco, co pro ně (nebo třeba pro jejich rodiče) v konečném výsledku znamená nějaký užitek. A pro mě tedy pocit smysluplnosti mé práce.

4) Pocit vlastní kompetence a osobní rozvoj

Vyzkoušíte si věci, které byste jinak třeba nikdy nezkusili. (Ať už proto, že byste neměli příležitost, nenapadlo by Vás to, měli byste strach jít do toho sami bez opory zkušenějších...) To, že úspěšně zvládnete nějakou takovou věc, může přispět ke zvýšení Vaší sebedůvěry. Díky ní zase třeba příště vyzkoušíte něco nového, a tak se dál a dál rozvíjíte.

Tohle jsou tedy věci, které dobrovolnictví přineslo mně. Možná je možných přínosů ještě daleko víc a někdo jiný má třeba odlišnou zkušenost. To, jaká by byla ta Vaše, se každopádně nedozvíte, než něco takového zkusíte. ;)

Co potřebujete proto, abyste se mohli stát dobrovolníkem?


Sama jsem s touto činností začala až v předposledním ročníku vysoké školy, poněvadž jsem se domnívala, že člověk pro takovéhle aktivity musí mít nějaké speciální dovednosti a schopnosti. A tak jsem vyčkávala a sbírala odvahu. Nakonec, maje státnice z angličtiny (sice už trochu staršího data, ale přece jen na výbornou), jsem nesměle nabídla své doučovací služby. A šlo to. Bylo to v pohodě. To mi dodalo impuls věnovat se těmhle věcem víc. A když se na to dneska tak podívám, opravdu toho není moc, co musíte splňovat. Především jde o ochotu věnovat svůj volný čas a energii nějaké práci pro danou organizaci a případně i vzdělávání, které vám organizace zprostředkuje. Být vstřícní, otevření novým zkušenostem. That´s all. Lidé zabývající se koordinací dobrovolníků jsou dle mé zkušenosti většinou milí, ochotní odpovídat na Vaše dotazy apod. a rozhodně se jich není třeba bát.

Na závěr několik odkazů na stránky organizací, které jsem zmínila v textu. Třeba Vás některé z nich inspirují, kdo ví... :)

Ratolest Brno
APLA Jižní Morava
Občanské sdružení PAS - Poruchy autistického spektra
Sdružení pěstounských rodin

Štítky:

 Místo pro Vaše hodnocení:
Blog Zrcadlo aktuálně: Všichni jste líní a neschopní idioti!

Diskuse o článku Moje zkušenosti s dobrovolnictvím


Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku