Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Čtenářský deník - Upton Sinclair: Džungle

Mikroblog
Dnešní článek bych chtěla věnovat knížce, k níž jsem se dostala díky tipu jedné osoby mně velmi milé. HC má totiž opravdu dobrý vkus a umí doporučit literaturu, která ve vás vyvolá řadu otázek a přiměje vás k zamyšlení ;)

Nejprve pár slov o autorovi románu Džungle. Upton Sinclair, plodný americký spisovatel známý jako velký revolucionář se sklonem k levicovému vidění světa, se narodil 20. září 1878 jako syn jižanského obchodníka. Už v patnácti letech začal psát "šestákové" romány, jimiž si později vydělával na studium na univerzitě. V roce 1900 se oženil s Metou Fullerovou, s níž měl později syna Davida. Jejich manželství, které skončilo v roce 1911, nebylo šťastné a čelilo velmi špatné finanční situaci (Sinclair ale odmítal živit se jinak než psaním). Spisovatelskou slávu si Sinclair získal v roce 1906 s vydáním románu Džungle zaměřeného proti vlastníkům velkých továren v masném průmyslu a vykořisťování dělníků. Román vyvolal obrovský ohlas u veřejnosti a na jeho základě byly provedeny i změny v americké legislativě týkající se výroby potravin. Ze Sinclairových dalších prací stojí za zmínku především Metropolis (1908), Jeho veličenstvo uhlí (1917), Petrolej (1927) nebo Boston (1928). Co se týká jeho osobního života, po rozvodu s první ženou se Sinclair ještě dvakrát oženil, v obou případech však ovdověl. Sám zemřel v roce 1968.

Kompozice

Román se skládá z 31 kapitol. Má 334 stránek.

Vydání

Můj výtisk pochází z roku 1962, vydalo jej nakladatelství Mladá Fronta. Přeložili Emanuela a Emanuel Tilschovi.

Děj

Román začíná obsáhlým popisem svatby Jurgise a Ony, mladých Litevců, kteří se před pár měsíci přistěhovali spolu s několika dalšími členy svých rodin do Ameriky. Hlavním motivem díla je vystřízlivění ze snů o Americe jako zemi svobody a šťastného života. Původní optimistické ladění všech hrdinů se postupně pod tlakem nepříznivých okolností a mnoha těžkých životních zkušeností mění v hluboké zklamání. Nyní ale podrobněji k příběhu.

Statný a silný Jurgis a jeho otec Antanas přijedou do USA společně s rodinou Jurgisovy lásky, něžné a krásné šestnáctileté Ony. Ta sestává z Oniny nevlastní matky Elzbiety a jejích šesti dětí různého stáří, jejího bratra Jonase a sestřenice Mariji. Rodina cestuje do Chicaga, kde prý zbohatl jeden Jonasův přítel. Po určitých zmatcích jsou americkými strážníky nasměrováni na předměstí Chicaga, kde se rozkládá tzv. Masné město - komplex továrních budov věnující se zpracovávání masa a výrobě potravin z něj. Prostředí tam je naprosto příšerné. Puch, haldy lidí, bláto, ulice bez chodníků, chudičké domky, které téměř padají jejich obyvatelům na hlavu. Obrovský příval přistěhovalců rvoucích se o práci v děsných podmínkách továren, jejichž hlavním cílem je efektivita a tedy zisk majitelů - na úkor všeho ostatního - zdraví a kvality života dělníků i výsledné kvality a zdravotní nezávadnosti výrobků.

Přesto jsou zpočátku nadšeni. Efektivita továrního zpracování masa hlavně Jurgise až fascinuje. Všichni věří, že se uplatní, že zabezpečí sebe a dobře vychovají své děti. Silný a zdravý Jurgis bez problémů sežene práci. Mezi zkroušenými lidskými troskami postávajícími před branami továren v touze získat práci snadno triumfuje - bude zametat prasečí vnitřnosti v jedné z fabrik. Podobně statná Marija má štěstí, získá práci natěračky konzerv. Jonas se stává dělníkem - vozí v některém z provozů vozíky s masem. I malé Oně se nakonec podaří skrze úplatek získat práci. Nejobtížnější je to s Jurgisovým starým otcem Antanasem, jehož nikde nechtějí. Díky úplatku ale i on ve finále získá místo - ve starém mokrém sklepě, kde po podlaze teče kyselina. Děti chodí do školy, s nejmladšími je doma Elzbieta, která se stará o domácnost.

Zpočátku žije rodina v dělnické ubytovně, ale poté, co se alespoň základním způsobem v prostředí zorientují, začínají snít sen o vlastním domě. Reklama a úlisný agent realitní společnosti je přesvědčí ke koupi domu. Podle svých prvotních propočtů bez potíží zvládnou splácet. Ve smlouvě jsou ale kličky, které později budou jednou z příčin jejich zkázy. Kvůli úrokům, o nichž neměli ponětí, musí jít pracovat i třináctiletý Stanislovas. Zatímco v létě se život v Masném městě dá alespoň nějak zvládat, což umožní Jurgisovi a Oně vystrojit na podzim veselku (po které mimochodem tonou v dluzích, protože se svatebními dary se nikdo nepředal), zásadním nepřítelem je zima. Teploty až 30 stupňů pod nulou, zavírání provozů, omezování práce v továrnách, nedostatek teplého oblečení (nelze koupit), dlouhá vzdálenost od domu do továren, sníh, málo peněz na jídlo a uhlí. Zima, zima, zima - zdravotní problémy, vyčerpání. A dlouhé řady těch, kdo vás nahradí, když jednou nepřijdete včas do práce. Řetěz tragédií se začíná rozvíjet smrtí Antanase, která je přímo způsobená příšernými podmínkami, ve kterých pracuje. Přece jen ale ještě pořád alespoň doutná nějaké naděje šťastného života - Marija je zamilovaná. Naději na vdávání ale ztratím, když zavřou její konzervárnu a ona nemůže sehnat žádnou další práci. Navíc přicházejí další účty, které se musí platit za dům - instalatér, pojistka...

Jurgis a Marija se organizují v odborech. Marija poté, co se alespoň v základu naučila anglicky, tím málem zhatí veškeré své plány na uplatnění - je příliš výřečná, otevřená, moc úspěšná ve shánění nových odborářů - a "masobaroni" mají všude své špehy. Do toho Ona otěhotní. Chlapeček Antanas se všem stane radostí - ačkoli jeho matka musí po několika dnech od porodu zase do práce, aby nepřišla o místo. Další zima je ukrutná. Jurgis se totiž v lednu v práci zraní. Svou snahou přemáhat bolest jen způsobí to, že následně musí zůstat doma několik měsíců. Na rodinu doléhá skutečná bída. I kvůli tomu, že Onin bratr Jonas od rodiny utíká, musí začít pracovat dvě další děti - chlapci (10 a 11 let) - dělají kameloty v centru města. Do stejné doby přišla náhlá smrt malého Kristoforase, nejmladšího syna Elzbiety. Rodina prakticky ani nemá, jak ho důstojně pohřbít, což Elzbietu, která ho hluboce milovala, velice rmoutí.

Jurgis po svém uzdravení vůbec nemůže sehnat práci. Nakonec se uchytí v tom nejhorším možném provozu ze všech - v závodě na výrobu umělých hnojiv. Zpracovávají se tam ty částí zvířat, která se už skutečně jinak zpracovat nedají, závodu vládne příšerný smrad v obrovské koncentraci, kterým člověk vysloveně nasákne. Rodina začíná ztrácet kontrolu nad výchovou malých chlapců - kamelotů, kteří se začali domů vracet zřídkakdy s tím, že je to z centra příliš daleko a raději budou přespávat někde venku ve městě. Rodina je tedy začne znovu posílat do školy - pracovat jde místo nich Elzbieta s tím, že domácnost za ni povede třináctiletá Kotrina.

Jurgis kvůli své práci, kterou nelze vydržet, začíná pít. Ona zároveň podléhá jakémusi emočnímu vypětí či krizím, kterým on nerozumí. Po čase přijde na to, o co se jedná. V práci nutí Onu k sexu s mistrem a ona se podvoluje, aby nepřišla o místo. Po tomto odhalení Jurgis nemešká a v afektu se vydá tohoto mistra zabít. Nakonec je z toho těžké ublížení na těle. Jurgis putuje do vězení. Rodina není bez jeho příjmů schopná se sama zabezpečit, během jeho uvěznění přichází o dům.

Po návratu z vězení, kde stráví asi tři měsíce, je Jurgis nachází na ubytovně, kde bydleli na začátku. Ona právě rodí. Nejsou peníze na to zajistit jí lékaře ani porodní bábu. Tu Jurgis nakonec sežene, ale je to marné. Porod je příliš komplikovaný, dítě i Ona umírají. Jurgis čelí hlubokému zármutku. Světlem ve tmě, kvůli kterému se chce dál rvát, je malý Antanas. Zanedlouho se ale malý klouček utopí a i Jurgis volí Jonasovu cestu. Bez rozloučení odchází od rodiny a stává se tulákem.

Do města se vrací až v zimě, když se na venkově nelze uživit. Tak tak bojuje o přežití, s pomocí kamaráda z vězení ale nakonec najde i práci a vzhledem k různým kontaktům, které pak získá (zaplete se do politiky radikální strany), se mu podaří vydělávat i hodně peněz. Po velké stávce v Masném městě však o svou pozici přichází a je znovu žebrákem. Potká na ulici starou známou, od které se dozví, kde nyní bydlí jeho rodina. Vydává se za nimi a zjišťuje, že Marija se začala živiot prostitucí, čímž pomáhá zbytku rodiny. Elzbieta pracuje, děti chodí do školy. Jurgis chce Mariju z jejího nového životního stylu vytrhnout, ale jí to připadá jako naivní plán, odmítá jej.

Jurgis se nakonec zcela náhodou dostává na socialistickou schůzi. Je okouzlen levicovým smýšlením a stává se členem strany, která mu také pomůže v obtížné životní situaci. Začíná pracovat jako podomek v hotelu vlastněném jedním spolustraníkem. Vrací se k Elzbietě a dětem. Kniha spěje ke svému závěru, jímž jsou následující volby, v nichž socialistická strana získá mnohem větší počet hlasů než kdy dříve. Na jejím konci se autor také uchyluje k představování koncepcí socialistického uspořádání světa prostřednictvím postav různých straníků.

Postavy

Jurgis - hlavní hrdina celého románu, mladý a statný litevský muž zkoušený v Americe mnoha obtížemi, během románu se jeho pohled na svět mění od nepravou svobodou očarovaného idealismu přes poznání drsné skutečnosti až k novému smýšlení v duchu socialismu.

Ona - šestnáctiletá jemná dívka, manželka Jurgise, matka synka Antanase, umírá při svém druhém porodu v osmnácti letech.

Marija - sestřenice Ony, pod vlivem drsných životních podmínek se dá na prostituci, ač je v srdci něžnou a citlivou osobou.

Elzbieta - Onina nevlastní matka, která má ještě šest vlastních dětí. Pochází z dobré litevské rodiny, lpí na starých tradicích, velmi těžce snáší konfrontaci s novou životní realitou.

Jonas - Onin bratr, starý mládenec, který nevydrží krušné podmínky života s rodinou, neplní očekávání, že ji bude finančně podporovat - raději utíká.

Antanas - Jurgisův otec, který umírá několik měsíců po příjezdu rodiny do Ameriky. Jurgis a Ona po něm pojmenují svého prvního syna.

Místo

Převážně Chicago, místy americký venkov.

Čas

Začátek 20. století.

Vlastní názor

Tato kniha si právem zaslouží svůj název Džungle. Bolestné je vědomí, že byla sepsána na základě poměrů, které v dané době v Chicagu skutečně panovaly. Proto je zcela pochopitelné autorovo inklinování k socialismu jako možnosti změny. V této knize poznáváme kapitalismus v jeho nejtvrdší a nejkrutější podobě, v podobě, která ničí člověka, obírá ho o jeho sny, zcela ho ožebračuje. Jakmile z něj vysaje veškerou jeho energii, bez špetky soucitu ho odhodí. Je to líčení ukrutnosti, kterou může přemoci pouze lidskost - ovšem ani ta není spásou, pokud za sebou nemá dostatečné množství peněz.

Román je poutavým vyprávěním o podmínkách života přistěhovalců pracujících v průmyslových komplexech Ameriky na počátku 20. století. Doporučila bych ji každému, kdo má zájem více nahlédnout do tohoto období dějin a přemýšlet nad tím, na jakých základech stojí západní společnost.

Džungle nás vybízí k uvažování nad tím, v čem my sami nyní žijeme. Kapitalismus je totiž v principu stále stejný, jen se mění jeho okolnosti a míra jím přinášeného utrpení, kterou jsme ochotni tolerovat.

Štítky: ,

 Místo pro Vaše hodnocení:
Zrcadlo aktuálně: Vystoupit z EU? To může chtít jen blázen nebo blb

Diskuse o článku Čtenářský deník - Upton Sinclair: Džungle

Anonymous Anonymní:

Je mi 77 let pryč a Džungli jsem četl krátce po válce, jako kluk. Udělala na mne takový dojem, že jsem dodnes levicové smýšlení. Do KSČ jsem vstopil za Pražského jara, ale po příchodu Husáka mě vyloučili. Přesto dodnes věřím, že kapitalismus, v němž dnes světu vládne skupuna amerických multimilionářů je zrůdný systém a že lepší svět je možný.

 
Blogger Agape:

Souhlasím s Vámi. K levicovému smýšlení jsem inklinovala vždycky, ale po přečtení Džungle se ve mně ještě prohloubilo... A není to o nějakých výhodách nebo bezpracnosti, jak to mají tendeci prezentovat někteří pravičáci. Je to o celém pohledu na svět, o tom, jaké vztahy jsou mezi lidmi, jak žít na tomhle světě... O tom, že by to mohlo být lepší, že by každý mohl žít kvalitněji, kdyby se lidi nesnažili převálcovat jeden druhého, ale ptali se, jak společně dosáhnout co nejlepších cílů a co pro sebe navzájem mohou udělat... Bohužel dnes skoro nikdo takto nepřemýšlí, všichni chtějí urvat co nejvíce pro sebe a na nikoho se neohlížejí. Stát prosztřednictvím Kalouska prakticky řídí TOP 09 (kterážto ani nevyhrála volby) a to je tragédie...

 
Anonymous Anonymní:

Džungli, pod názvem Jatka, jsem četl uprostřed hluboké socialistické totality a vyvolala ve mně oprávněně podezření, že byla vytištěna jako součást komunistické propagandy o tom, jak je svět na Západě hnusný. Skutečnost na této straně opony byla však mnohem děsivější a mrazivější. Dělníci a horníci hynuli jako mouchy a nebylo koho, kdo by se jich zastal. Inteligence, která byla k tomu povolána, byla likvidována jakýmsi politickým samozvaným Předvojem dělnické třídy. Lež, mráz, bída, vymývání mozků. Ještě že je to vše pryč!

Nejsem ani levičák, ani pravičák. Prostě přemýšlím a nenechám se škatulkovat do jakýchsi politických rámců, které vymysleli levicoví i pravicoví vládci pro ovládání mas, jež jim do chomoutů ještě strkají hlavy, plné nenávisti k druhým lidem.

 

Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku