Audioknihy: má láska

Kdo mě zná delší dobu, ví, že jsem pěkný knihomol. Nebude proto asi příliš překvapen mou novou vášní. Knihy jsou to stále, jen v trochu jiné formě: audio.
Audioknihy jsou podle mě něco báječného. Zdálky okukovat jsem je začala před časem, kdy jsem jednu na CDčku dostala darem (byl to, mimochodem, Malý princ :-) ). Zamilovala jsem se do nich ale až po letošních vánocích, kdy jsem od přítele dostala MP4 přehrávač se slušnou kapacitou.

V čem je kouzlo audioknih? Pro mě zejména v tom, že jsou přímo geniální pro cestování.
1) Nemusíte s sebou tahat žádné těžké bichle.
2) Je vám jedno, jestli je dost světla.
3) Nezatěžujete už tak dost unavené oči.
3) Klidně si relaxujete a někdo jiný vám předčítá - skoro to připomíná doby bezstarostného dětství. ;-)

V tomhle článku bych chtěla krátce představit audioknihy, kterými jsem si letos zpříjemňovala dovolenou.

Bertold Brecht - Galileo Galilei

U první dovolenkové audioknihy jsem sice dost často usínala, nebylo to ale dáno ani tak tím, že by byla nezáživná jako spíš mým stavem po šestnáctihodinové cestě autobusem. :-) Kdo má rád životopisy, tomu mohu tohle dílo jen doporučit. Dozvíte se více o době Galileova života a o kontextu jeho vědeckého bádání a vystupování. Děj se samozřejmě točí hlavně kolem slavného sporu s církví, ale nechybí ani údaje o vztahu Galilea s jeho dcerou, hospodyní atd. Jen mě trochu překvapilo, že kniha dost nenadále končí. Je prostě holt potřeba se smířit s tím, že mapuje jen poměrně krátký výsek hvězdářova života.

Torey L. Hayden - Spratek

Tohle byl hodně zajímavý zážitek. Kniha, která by se, v případě, že byste ji četli a nikoli poslouchali, "četla sama". Autorka, speciální pedagožka, odvážně a podrobně popisuje svou práci s jednou konkrétní dívkou, v jejímž případě se silně citově angažovala. Můžeme polemizovat o její profesionalitě i metodách, zkoumat spolu s ní dilemata, do nichž se dostává. Každopádně je to zajímavý výlet. Zároveň máme možnost sledovat americký systém péče o ohrožené děti, což je (z mého pohledu jako člověka, který pracuje v českém kontextu také v tomto systému) docela síla. Všem, kteří se na profesionální úrovni potkávají s dětmi, intenzivně doporučuju. Celkově tento román vnímám jako knihu, která může být velkým zdrojem poučení a inspirace (i když ne se všemi popisovanými postupy souhlasím). A hlavní myšlenka: láska prostě vítězí. Je to to nejcennější, co můžeme druhému dát.

Jan Čep - Hranice stínu

Seznámit vás s touhle knížkou je pro mě veliká radost. Byla pro mě totiž nečekaným osvěžením. Název i autor mohou znít nezáživně a nudně - mně osobně připomínali matně některé stránky v učebnicích literatury, ale nic víc mě k nim nenapadalo. Taky proto jsem si tenhle kousek nechala až na konec. A udělala jsem dobře, neb na konci má přeci být to nejlepší. :-) Hranice stínu je dle mého názoru mistrně propracovaný psychologický román. (Není divu, že v roce 1935 získal ocenění nakladatelství Melantrich). Jeho hlavní hrdina, mladý učitel, se po letech vrací do kraje, kde strávil část svého dětství. Hledá tu určení, účel svého života. Uvažuje nad svým posláním a uvědomuje si, jak jiné mohou být různé lidské cesty, aniž by jim to ubralo na jejich smysluplnosti. Své nachází v pokračování tradice předků, v navazování na jejich odkaz. Během ročního pobytu učitele v kraji, na nějž se kniha zaměřuje, se spolu s ním setkáváme s celou řadou postav a sledujeme jejich pestré příběhy a osudy. To vše v atmosféře jakéhosi společenského stažení, mraků, které přicházejí v podobě prvních známek ohrožení, které posléze vyústilo ve druhou světovou válku. Celkově musím říct, že s tak citlivým vystižením pocitů a osobností postav i dynamiky vztahů mezi nimi jsem se nesetkala už velmi dlouho. Jan Čep se tak dostal na seznam mých oblíbených autorů. Kniha také jaksi zvláštně uchopuje téma smrti. Přetrvává z ní v těle zvláštní chvění. Lépe to říct neumím. V každém případě se jedná o velmi krásnou "krásnou literaturu", takže určitě doporučuji poslechnout... a nebo pěkně postaru přečíst :-)