Pivní kultura končí, národ vyhlíží světlé zítřky

Možná jste před časem zachytili zprávu, dle které se u nás poprvé v historii vypilo víc piv doma než v hospodách, přičemž celková spotřeba tekutého chleba vytrvale klesá.

Mnoho obcí sahá k zákazu nočního nalévání alkoholu.

Kořínkářům plesá srdce, doktor Nešpor si snad dá na oslavu panáka.

Druhou stranou mince je, že definitivně končí česká hospodská tradice.

Žádná škoda, chtělo by se říct. Kdo je dnes zvědavý na mudrování pivních skautů? Komu budou chybět prohulené čtyřky?

Třeba milovníkům kultury.

Proveďte si krátkou inventuru nejlepších českých knížek, hudebních skladeb a filmů, které obdivuje celý svět. Teď vyškrtněte ty, jejichž vznik nesouvisí se zlatavým mokem.

Magický magnetismus hospody

Češi milují hospody.

I abstinenti a nekuřáci cítí neodolatelnou touhu do nich chodit. Musí v tom být magie. Stěžují si na ožraly, vadí jim cigaretový dým. Ale nenapadne je do putyky nejít a navštívit třeba cukrárnu. Místo toho se agresivně snaží změnit knajpy k obrazu svému.

Výsledkem jsou sterilní provozovny bez atmosféry, jejichž majitelé se diví nízkým tržbám.

Samozřejmě rozevírání cenových nůžek mezi pivem ze supermarketu a točeným také dělá svoje.

Větším problémem je, že za cenu nového BMW často dostanete otřískanou Dacii. Napříč republikou mají číšníci obří problém za 35 korun přinést pivo správně vychlazené, nesmradlavé, s dobrou mírou.

Lásku Čechů k hospodám živí už jenom nostalgie.

Místo kreativních pohodářů výkonní roboti

Budujeme kapitalismus. Je potřeba zatnout zuby, uskromnit se a dělat, co se po nás chce. Už příští generace se bude mít skvěle.

To samé slibovali komunisti a nacisti.

Tentokrát to určitě vyjde.

Snad se dožiju druhé poloviny století, ať vidím všeobecné štěstí na vlastní oči.

Zajdu pak na jedno do muzea, kde bude věrná kopie zaplivané knajpy z roku 1997 :)

Kam dál?
Čtenářský deník - B. Hrabal: Příliš hlučná samota