Dekadence zpět? E. L. James, D. Gabaldon a O. Wilde

aneb přečtěte si Lady Fuckingham.

Před časem mi hlavou proběhla myšlenka, čím to, že je kolem mě v poslední době tolik sexu. Změnila jsem se? Vyhledávám takhle laděné obsahy? Je ze mě konečně dospělá ženská? Nakonec jsem si ale odpověděla trochu jinak.

V kinech se promítá Fifty Shades of Grey. Čtete, jak se na něj stojí fronty. Lidi (zejména ženy) blázní. Od filmu se očekává, že z první příčky úspěšnosti sesadí Avatar. Ohledně děje a zaměření se nebudu rozepisovat, neb předpokládám, že je všem alespoň rámcově známo.

Americká televizní stanice Starz vysílá v hlavním sledovacím čase Outlander, zfilmovanou knihu Diany Gabaldon, kde se přímo dech beroucím způsobem podařilo zachytit až elektrizující erotické napětí mezi hlavními hrdiny. Ta atmosféra se dá krájet a rozhodně i je, na co se dívat.

Nebylo by hezké zapomenout zmínit další trháky posledních let – kupříkladu seriál HBO Řím, který je snad ještě explicitnější. Nebo nedávno u nás vysílané Až po uši, kde to erotikou rovněž jen srší. Dalo by se samozřejmě jmenovat dál.

Dovolím si krátkou citaci z Wikipedie:
V literatuře se dekadentní postoj projevuje zejména pesimistickými náladami, pocity zmaru, morbiditou, mysticismem, erotickou přesyceností, ale i narcismem. K životu dekadentů se často vázalo bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol.

Nevím, jak vy, ale já mám z toho dojem, že dekadence se po více než sto letech vrátila. Celkově v daleko širším měřítku než v 19. století, kdy byla silně spojena s individualitou umělce a vzdálená davům a davovosti. Dnes naopak je velkým publikům přístupná, dá se říci, že dekadentní postoj zmasověl. Zejména u nás – jak onehdy zmiňoval Václav Moravec - máme největší spotřebu alkoholu, marihuany a extáze v přepočtu na hlavu v Evropě, možná i na světě. V Boha (který snad dává smysluplnost jinak existenciálně vyprázdněnému životu) tu věří jen asi pětina lidí.

K pesimistickým náladám a pocitům zmaru asi netřeba uvádět příklady. V zásadě to všechno dává smysl – začarovaný a nekonečný kruh ve smyslu starého dobrého Carpe diem.

Na otázku, kam tato v průběhu krásná, ale v cíli riziková tendence povede, mě napadají jen děsivé odpovědi. Dekadence se doslovně překládá jako úpadek. Jde tedy o to, kam ještě můžeme upadnout. Nemohu v této souvislosti nevzpomenout Cílka a úvahy o konci naší civilizace nebo další autory, kteří varují, že jsme se ocitli v obdobném bodu dějin jako tehdejší antická kultura těsně před svým zhroucením.

Ale to jsem tu teď vykreslila dost pesimistický obraz. Jestli na to stejně jako já nechcete myslet, přečtěte si Lady Fuckingham. Garantuji, že je to nádherně dekadentní způsob, jak od toho uniknout. Intenzivnější než veškerá výše zmiňovaná díla. Abych vás naladila, zmíním ještě, že jde o novelu z let 1879-1880, jejíž autorství je připisováno Oscaru Wildovi. A je to zatraceně wild ;)

Související text:
Láska a erotika - Co je normální?