Průjezd U.S. Army: Příznivci i odpůrci, všechno idioti

Nikdy mě nepřestane udivovat, kolik prostoru jsou ochotny věnovat (i seriózní) média kravinám a jak dokážou kolem obřích pitomostí rozpoutat celonárodní debatu.

V současnosti je takovým tématem přesun asi 500 spojeneckých vojáků přes české území.

Zděšený Vladimir Vladimirovič

Před nedávnem se řešilo záhadné zmizení ruského prezidenta Putina (už se objevil, není třeba smutnit).

Vysvětlení je konečně na světě.

Putin se od svých zpravodajců dozvěděl o chystaném přejezdu, dostal záchvat panické úzkosti, zhroutil se a byl téměř 14 dní v péči vyhlášených kremelských psychiatrů, kteří v minulosti skvěle udržovali ve formě třeba Leonida Iljiče Brežněva.

Příznivcům přesunu zaplesalo srdéčko. Konečně účinný krok proti rozpínavému Putinovi!

Odpůrci se naopak zděsili. Zlotřilé NATO jde po našem miláčkovi!

Ubohost nad ubohost

Ministr Stropnický a další hlasití propagátoři spojeneckého výletu zaslouží Nobelovu cenu za ubohost. Vydávat takovou prkotinu za téměř hrdinský čin vyžaduje notně otrlý žaludek.

Lidé toužící po náruči bývalého SSSR mohou s přehledem aspirovat na obdobnou cenu. Argumentace o možných dopravních problémech a neefektivní hrozbě silou nepotřebují další komentář.

Zástupci obou táboru by si měli především odpovědět na otázku, jak aktivně se vyjadřovali před rokem 1990, kdy nás okupovala cizí armáda a přejížděla, kam se jí zachtělo.

Loajalita? Pro někoho neznámý pojem

Rozdílnost názorů je jedna věc.

Vědomí, že všichni patříme k České republice, která má spojence, pak věc druhá.

Pokud jsme se jednou jako stát (v zastoupení svobodně zvolených politiků) k něčemu zavázali, stavějí nás podobné ofrky do role mezinárodních blbů.

Kam dál?
Evropská unie a NATO: Je jen otázkou času, kdy nás zradí