Třicetiny

Třicetiny jsou mezi ženami obvykle očekávány s notnou dávkou emocí. Asi netřeba podotýkat, že negativních. A protože i ty moje se blíží, mám potřebu a chuť trochu tohle své jubileum zreflektovat.

Můj děda mě naučil začínat úvahy jednoduchým shrnutím: Co víme.

Tak tedy:

- Z dětství si pamatuju, jak manželka mého o 20 let staršího nevlastního bratra tyto blížící se kulaté narozeniny na chalupě probrečela se slovy, že všechno skončilo.

- Leckterá kamarádka přemýšlí, zda je vůbec slavit. Když je pak k oslavě okolím donucena, často ve snaze oslavu „přežít“ se k náctiletým narozeninám vrátí aspoň tím, jak špatně jí po zcela šíleném alkoholickém mixu druhý den je.

- Slogan Marianne život začíná ve třiceti mi vždycky připadal jako nevydařený vtip. Určitým způsobem dokonce ironický, zlý.

- Vlastně nikdy jsem si nedovedla představit, že mi tolik bude, že mi vůbec tolik může být. (Velká část romantiků, jak je koneckonců vidět na umělecké scéně již od dob Máchy, umírá ve věku okolo 26 či 27 let.)

Sečteno a podtrženo: nepříliš dobrá živná půda pro to, aby na ní vyrostlo něco pozitivního.

Přesto, ať na to koukám z kterékoli strany: je mi třicet a jsem na vrcholu. V práci mám dobu neurčitou, sedím si v domečku a koukám do krbových kamínek na klíně se svým vytouženým synáčkem, kterýžto je ten nejlepší možný dárek. Co bych tak ještě mohla chtít? Snad jen státem garantovaný příjem a možnost, aby tu se mnou a s ním byl více i manžel. Plnými doušky si užívám pocitu, že jsem nejšťastnější v životě. Spolu s Goethovým Faustem volám na okamžik: Jsi tolik krásný, prodli jen! A současně se děsím všeho, co tuhle symfonii může ohrozit.

Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mám dojem, že určitá krutost třicetin je právě v tom, že nastavují zrcadlo s otázkou: je to, jak žiju, to, co si opravdu přeju? Je-li odpověď příjemná, plesáte jako já teď. A je-li nepříjemná, otvírá se šance něco změnit.

Takže jestli vás třicetiny v blízké době čekají, nezoufejte. Zastavte se na chvilku a zkuste zapátrat sami v sobě, co byste si opravdu přáli. Včetně toho, že to může být něco jiného, než co se od vás očekává, že si přát budete.

Podaří-li se vám k tomu aspoň nakročit, bude i prožití těchhle záludných narozenin krásné. To bych vám každopádně přála.

Kam dál?
Dospívám nebo stárnu aneb pár pocitů jedné něco-dvacítky
Psycholog Erik Erikson: Stádia života