Chvála literatury... od malých po velké a kolem a kolem

Od dětství jsem knihomol. Vždycky jsem to v žertu připisovala skutečnosti, že mi babička z nedostatku pohádkových knížek v raném věku četla i Shakespeara. Nebo možná je moje vášeň daná spíše rodovou linií táhnoucí se k levobočivé zchudlé šlechtě a na řeči nadané prababičce z druhé strany rodiny.

Ať tak či onak: miluju knížky jako médium, možnost dotýkat se (nejlépe trochu sešlého a starodávného) papíru, příležitost obracet stránky, hltat jeden řádek za druhým, představovat si popisované, vžívat se do pocitů a myšlenek jednotlivých postav. Je to svět knih, kam utíkám vždycky, když je mi těžko. Není nad pocit, že to vše, čím se zaobíráte, už někdo někdy zažil, že v tom nejste sami. Není nad nadhled, který vám literatura může přinést. Jen máloco je tak krásné jako moci se ponořit do hlubin bohaté slovní zásoby naší řeči a získávat radostnou intelektuální stimulaci prostřednictvím jazykových hrátek a slovních hříček různých autorů.

Ze všech těchto důvodů mám potřebu i na Zrcadle připomenout světový den knihy, který se slavil v sobotu 23. dubna. Kdo jste ještě neoslavil, vyzývám vás ke koupi nějakého dobrého čtiva.

Jak si můžete povšimnout v sekcích Čtenářský deník a Nový čtenářský deník, přečetla jsem už leccos. V posledních letech se soustředím hlavně na to, abych doplnila svou znalost největších velikánů světové prózy (Faust, Vojna a mír; pro nejbližší budoucnost mám v pácu Zločin a trest a Komu zvoní hrana).

Přesto bych dnes chtěla připomenout naopak literaturu provinčního či spíše lokálního charakteru. Právě jsem totiž dofinišovala dílko Naše Roveň napsané dcerou prvorepublikového ministerského předsedy Františka Udržala Libuší Morávkovou Udržalovou. A musím říct, že máloco mě v poslední době tak vtáhlo. Civilní a přesto dramatické, bez zbytečného patosu a přesto tklivé. Jistě je to krom řemeslné zdatnosti autorky také vztahem naší rodiny k Rovni jako místu. Text mi zároveň připomněl, že talentovaní spisovatelé se mohou skrývat všude kolem nás. A nemusíme v knihovnách sahat jen po těch nejznámějších jménech. Ještě přesně nevím, k čemu mě to do budoucna bude inspirovat. Ale v obecné rovině určitě k tomu více zkoušet i dosud neznámé literáty a žánry.

Jinak, k těm žánrům, kdo máte radši veselejší notečku, nedá mi to a musím zpropagovat i zde v současnosti velmi populární Deníček moderního fotra psaný mým spolužákem ze základky. Zvlášť pro rodiče literatura velmi zábavná.

Inu, ať jste spíš na historickou nebo současnou, na vážnou či odlehčenou, na faktickou či krásnou všem vám opožděně přeju prima knižní svátek.

Jojo. Je to paráda s nikým se nehádat a číst si... Je to paráda s nikým se nehádat a číst knížku... a mít představu, že pro svou zábavu zdolám výšku... Citací z písně Karla Zicha bych tento článek ráda ukončila. Kdybych si měla představit ráj, myslím, že hodně lidí by se v něm zhusta řídilo právě výše uvedeným.

Také Vás zajímá:
20 nejoblíbenějších stránek ze Čtenářského deníku
Kde najít informace o knížkách? Na Bibliohelp.cz