Čtenářský deník - Karel Čapek: Hordubal

O autorovi

Karel Čapek, zřejmě největší český spisovatel, autor celosvětově přejatého nového slova robot, se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích a zemřel 25. prosince 1938 v Praze.

Jeho dílo je natolik široké, že je možné zmínit snad jen jeho okruhy - sahá od sci-fi románů (např. Továrna na absolutno, R.U.R.), přes texty varující před válkou (Válka s mloky, Bílá nemoc), dramata (např. Matka), cestopisy (např. Italské listy), dětskou literaturu (Dášenka), detektivní povídky - z jedné a druhé kapsy - až po roztomilou knihu Zahradníkův rok, kde čtenáře zasvěcuje do svého koníčku - zahradničení.

Jde také o známého novináře, napsal celou řadu fejetonů.

Kompozice

Novela je součástí tzv. Noetické trilogie Hordubal, Povětroň a Obyčejný život. Sama pak je rovněž členěna na tři části - kniha první, druhá a třetí. Název "noetická" napovídá, že má co dělat s poznáním a poznáváním.

Vydání

Moje je z Československého spisovatele, 1958, vydáno v Praze.

Děj

Sedlák Hordubal se po 8 letech strávených těžkou prací v Americe vrací do rodné vsi, kde má grunt.

Velice se těší na svou ženu Polanu a (nyní jedenáctiletou) dceru Hafii, byť jim po posledních několik let nenapsal (neumí).

Nerealisticky sní o tom, jak jej přivítají, o jejich vděčnosti za zasílané peníze, avšak narazí na tvrdou realitu. Statek je zvelebený (jinak, než by si Hordubal představoval - chovají se tam teď koně).

Spolu s Polanou jej spravuje mladý čeledín Štěpán. Po vsi jdou řeči o jejich mimomanželském poměru. Hafie se otce bojí, přilnula ke Štěpánovi. Žena jej odmítá. Staří kamarádi klopí oči, když se s nimi potká.

Porozumění najde jen u pastýře Míši, který žije osaměle v horách. Hordubal je ze všeho zmaten, snaží se získat lásku svých nejbližších zpět, dělá, co může, plánuje změny, o některé se i pokusí, ale marně.

V závěru novely umírá - zabit Štěpánem domluveným s těhotnou Polanou. Pitevní lékař konstatuje, že vražda byla zbytečná, neb kvůli zápalu plic a celkovému vyčerpání organismu by se stejně nedočkal rána. Polana a Štěpán jsou za vraždu odsouzeni do vězení.

Postavy

Hordubal - naivní člověk s dobrými úmysly, avšak neschopen přežít v kruté realitě, idealista, do smrti hájí čest Polany, nedovede si ani představit, že by mu byla nevěrná, vyznává jako hodnotu tvrdou práci a jen práci, jiné je pro něj nepochopitelné
Polana - jako mladá provdána za muže, který jí pak odešel, měla pletky s vícero muži, velice tvrdá, až zlá
Hafie - jemné dítě, které jen popisuje, co vidělo, a plní, co se mu řekne
Míša - jediný člověk s porozuměním, dívá se z nadhledu

Místo

Vesnice nad Podkarpatské Rusi, ve vzpomínkách pak krátce Amerika.

Čas

Není přesně uvedeno, odhaduji 20. léta 20. století.

Můj názor

Autor mistrně buduje několik perspektiv - čtenář rozumí Hordubalovi, ale v dílčích věcech velmi dobře chápe i jednání dalších postav. Celkový můj dojem je určitá beznaděj, pocit valícího se kamene, který není možné zastavit. Lítost vůči hlavní postavě, která v jistém smyslu reprezentuje nás všechny. Smutek, že nelze zasáhnout do tragédie, jež se děje, protože karty jsou již nějak rozdány a jen takto a právě takto lze s nimi hrát.

Jsem zvědavá, co se dozvím v dalších částech trilogie. Hordubal, byť název nezní nijak přitažlivě, se mi četl jedním dechem.

Kam dál?
Čtenářský deník - K. Čapek: Bílá nemoc
20 nejoblíbenějších stránek ze Čtenářského deníku